Občanská válka

Že z toho Garland neudělá blockbuster bylo jasné. Nejasné ale bylo, co svým mistrným balancováním mezi realitou a dimenzemi mimo lidské vnímaní vnese do filmu, který má stát pouze na syrové realističnosti. Civil War obsahuje i velké scény s tanky a vrtulníky, ale bez úžasného kameramanského konceptu, kterým nás dostal Alfonso Cuarón v Children of Men a který tu bylo potřeba. V jádru je Civil War pouze komorní “road movie” napříč rozbitou Amerikou ve třech zkušených a jedné juniorní žurnalistce, která svou neviností kontrastuje s jejich otrkaností a profesionálním odstupem. Naše otázka, proč tak mladá holka dělá takovou práci, je nám hned zodpovězena: “I've never been so scared in my entire life. And I've never felt more alive.” ___ Civil War se vyhýbá sentimentu a temný tón příběhu odlehčuje americkým oldies popem, ale Garlandovu uměleckou optiku, pro kterou ho máme tak rádi, postrádá. Vysloveně děsivou scénu, z jakých měl být film poskládaný celý, obsahuje pouze jednu. Reflektuje jednorozměrnost myšlení americké redneck populace a exceluje v ní Jesse Plemons. Syrovost režisér neumocňuje temnou instrumentální hudbou, ale intenzivním zvukem střelných zbraní. A přestože vtáhne a zaujme postavami, chybí mu více vytříbených a nečekaných konfliktů i myšlenkový přesah, který by sahal dál, než k varování před Donaldem Trumpem. To finále je doslova úsměvné. (17.04.2024)

Dnes už zrejme nemôžem veriť ničomu a tento film je toho dôkazom. Všetko, čo stálo za zhliadnutie napchali do traileru a 95% filmu bola iba sračka dialógov, psycho westernovej hudby a priblblých strihov. Celá dejová linka totálne od veci, rovnako, ako aj vymyslená občianska vojna, ktorá z veľkej časti pripomínala vojnový konflikt Ruska a Ukrajiny a aj postojov niektorých ľudí k nej. Obrovská strata času. (20.04.2024)

Tohle je neskutečně hutný kino zážitek. Garland je frajer, dokáže totiž natočit věci od scifi robotů, přes Anihilaci, mind-fuck Men až k postapo Civil War a musím říct, že i tak "všední" námět dokáže rvát koule. Příběh se zaměřuje na partu novinářů, kteří se vydají na cestu do Washingtonu s touhou být první, co udělají rozhovor s prezidentem a sklidit credit, a tak se vydáváme na putování Amerikou skrze několik nástrah. Největím tahounem je naprosto precizní vizuál, který je barvitý, na pohled nádherný a realistický zároveň a stejně tak musím vyzdvihnout jakousi odtažitost celého filmu, který se nesoustředí na všechny postavy, co ve filmu dostaneme, jako na středobod celého snímku, ale spíše jen jako jedny z mnoha postav v onom světě, čímž se do popředí nedostávají herci a charaktery samotné, ale spíše celá spoušť okolo, takže si divák může vychutnat příběh naplno a dumat, "co že se to asi stalo". Líbila se mi rozmanitost všeho kolem, kdy dostaneme základní náčrt hlavních postav a pak už jdeme rovnou na cestu, na které nás překvapí několik situací od snipera, rabování či scénu s vojáky, kdy jakmile přijde na scénu Jesse Plemons, tak věřte, že se budou dít sakra věci a tady musím přiznat, že v tomhle momentě jsem na 5 minut nedýchal a po skončení celé situace mi bylo vnitřně úzko a nevolno, jak už opravdu dlouho ne. Dojde i na akční finále naplněné bojem ve městě, takže i tohle si film může škrtnout ze seznamu. Co je ale největší síla, je audio stránka filmu, protože tohle se tady povedlo naprosto bezchybně - tyhle kontrasty mezi naprostým tichem, zvláštní hudbou a pak extrémně hlasitými výstřely dělají z filmu naprostý záhul na všechny smysly diváka a za mě jde o jeden z NEJLÉPE nazvučených filmů současnosti a pro tenhle faktor si budu Civil War pamatovat. Zajímavostí pak je, že ve filmu byly všechny výstřely "opravdovými slepými" náboji, což se ve filmu běžně nepoužívá a místo nichž se používají o třídu méně zvučné slepé náboje, což si Garland odůvodnil tím, že chtěl mít herce v akci a v pozoru. Neskutečné. Abych jen nechválil, určitě bych viděl raději seriálovou podobu, jelikož jsme zde vlastně vůbec nedostali důvod "proč se to děje", "jak dlouho se to děje" a vlastně ani "kdo proti komu" to tady stojí, což by mi za normálních podmínek dost vadilo, ale tím, že si mě film naprostou upoutal vším okolo, nemám ani potřebu tohle řešit a prostě jsem jen seděl zavrtaný v sedačce a hltal tenhle audio-vizuální masterpiece okořeněn o dechberoucí finále a scénu s Plemonsem, u které se mi málem zastavilo srdce. ŠÍLENOST. (21.04.2024)

Hodnocení filmu pro mě bylo snadné a nemusela jsem o něm ani přemýšlet. Horší to bylo s napsáním komentáře. Jak ho pojmout. A co vlastně napsat, protože Občanská válka nedává divákovi odpovědi na jeho otázky, které u něj během sledování vzniknou. Stejně jako se nesnaží jakkoliv soudit situaci a to, jak se postavy chovají, a co dělají. Celé je to na jednu stranu zároveň hnusný s problesky krásy, ale zároveň krásný s problesky hnusu. Skoro až odosobnělé, ale zároveň hluboko do nitra se sílou uhodit. Možná proto je asi dost náročný sledovat to postupné prohazování rolí. ("Vyfotila bys mě během toho, jak umírám?" ... "Co myslíš?") Protože Občanská válka je strašně dobře natočený film. Ta kamera byla prostě jako z jinýho světa a občas bylo pekelně děsivý, jak moc blízko tomu všemu jsem se cítila. Až nepříjemně blízko, ale utéct jsem nechtěla. Přesně, film si hraje s divákem úplně stejně jako postavama jejich práce. Tedy, pokud jsou schopni vnímat ten moment, kdy už to není jenom práce, ale zároveň určitý postoj a jejich změněné vnímání světa, které schovávají za "je to jenom práce" postojem. Stejně jako se tady pracuje s hudbou a veškerymi zvuky. Tohle byl prostě komplexní zážitek. A ta nejhorší část je právě to, že základ sice odkazuje na jednu konkrétní událost, ale zároveň je univerzálně použitelný vlastně kamkoliv. Bráno optikou právě novinářů, kteří jsou tady vykreslení...no takhle. Opět bez odsuzování. A bez snahy hledání odpovědi na tu nejdůležitější otázku, která v každém musí zákonitě vzniknout. A to jsou podle mě důležité věci, na které by se nemělo zapomínat. Poslední záběr je už jenom třešničkou na tomhle zvraceném dortu zvaném "Náš svět". Tři, dva, jedna...úsměv. No, já jdu dokoukat ten naivní romatickej seriál, ať se mi srovná hlava... (20.04.2024)

Alex Garland servíruje film žánrově odlišný od své dosavadní tvorby, ovšem jeho rukopis nikam nezmizel. Symbolismus a metafory nahradilo syrové drama, které varuje před lhostejností a před tím, kam může zajít polarizace společnosti. Válkou rozštěpené Spojené státy vnímáme skrz optiku několika odlišných postav a díky tomu prožíváme více druhů emocí. Garland je navíc šikovný režisér a jeho pohled na rozvrácenou krajinu dokáže lusknutím prstů vyvolat melancholii či nahnat mráz do zad. Napětí se dá krájet a hereckým výkonům není co vytknout. Válečné téma tak bývalému spisovateli sedí stejně jako mysteriózní sci-fi a dokáže ho pojmout svým osobitým a přemýšlivým stylem, což je přesně to, proč se vyplatí vyhlížet každou jeho další premiéru. (30.04.2024)