Betlémy ve Velkém Meziříčí

„Už záhy v adventě přišel soused Rakušan, zůstal státi mezi dveřmi dokořán otevřenými, třeba mrzlo až praštělo a volal: „Nu tak což? Betlémští? – Půjdem? ... totiž na mech a na bílé lišejníky do lesa..." Potom až do štědrého dne bylo vždy večer slyšeti poklepávání po zdi, jak soused betlém stavěl." Tak vzpomínal před sto lety na adventní dobu svého mládí profesor Antonín Vorel, rodák z velkomeziříčského Ostrůvku.

My se vrátíme ještě o dvě století dál. A zase k císaři Josefu II. Ten v roce 1781 zakázal stavění betlémů v kostelích jako nedůstojné. Často se totiž stávalo, že prostí věřící se zájmem sledovali zpodobnění betlémské scény, zatímco si měli všímat dění u oltáře či na kazatelně. Betlémy byly tedy zrušeny, zakázány, z kostelů ven vykázány.

Lidé si však scénu, která jim byla blízká, vzít nedali. Umělci, malíři či řezbáři, kteří dosud vytvářeli práce v životní velikosti na objednávku kostelů, svoje díla prováděli v drobnějším rozměru. A místo v reprezentativním prostředí kostelů si je lidé začali stavět v domácnostech. Nejdříve v domech bohatých měšťanů, brzy však i v domečcích chudých. Ti si ovšem nemohli zakoupit dílo profesionálního výtvarníka, proto si betlémy vyráběli sami.

Základem byla ústřední scéna narození malého Ježíška s matkou Marií a pěstounem Josefem. K tomu přidali několik darovníků, pastýřů, tři krále... Každý rok přibývaly další postavy, zvířata či domy. Betlemáři se mezi sebou navštěvovali, obdivovali práci kolegů a hledali inspiraci pro sebe.

Malý betlém stavěli za okno do mechu, který zároveň působil jako tepelná clona. Často také položili přes čela postele několik prken a na nich vystavěli betlém. Tak bylo možno postel používat a zároveň mohl být betlém instalován po celou dobu vánoční, někde dokonce až do Hromnic (2.2.). Betlemářství postupně získávalo na oblibě. Když se po zrušení josefínských zákazů betlémy vrátily zpět do kostelů, v domácnostech už zůstaly.

Podobná situace byla i v našem městě. Nejstarší betlém se dochoval právě v rodině Vorlově na Ostrůvku. Jednotlivé postavy či celé skupiny jsou namalovány na tenkém prkénku a obrysy jsou vyříznuty. Na rubu některých z nich jsou psané poznámky, a tak víme, že první – svatý Josef s králem Melicharem – vznikla již v roce 1783.

Další betlemářskou rodinou byli Plachetští na Horním Městě. Také jejich betlém je uchován v muzeu, ten už je ovšem o století mladší a je tvořen figurkami vyřezávanými ze dřeva. Býval prý dokonce pohyblivý. Podle již zmíněného profesora Vorla se další betlémy stavěly „u Endrychů, u Řemenářů, u Ančmochrů (Hermaných), u Šnoblů, na Ostrůvku u Rakušaných".

V průběhu vánočních svátků se chodily na tyto betlémy podívat především děti z celého města. Někde dokonce vybírali po krejcaru na udržování. A bylo se na co dívat. Někde měli na věži hodiny, ty šly a bily, jinde byl větrník, jenž se točil, jinde opět mlýn vodní, nebo dřevaři řezali dříví, také vodotrysk nad rybníčkem a podobných zajímavostí více. Co se stalo se zmíněnými betlémy, bohužel, dnes nevíme.

Ripp