Jeden život

Jakou daň je třeba zaplatit za činění dobrých skutků? Z Jednoho života snadno mohlo být zcela rutinní historické drama a většina předválečných pasáží jím také je. Linka s osmdesátiletým Wintonem, který je navzdory svému hrdinství sžírán pochybami, však posouvá snímek do jednoznačného nadprůměru a nabízí nepříjemné podněty k zamyšlení. Více zde. (09.02.2024)

Z kina, kde jsem film sledoval, si odnáším velký zážitek. Nejen kvůli filmu samotnému, ale také kvůli spolusledujícím. Ještě jsem nezažil, aby celé kino v naprostém tichu sledovalo běžící titulky. Bylo to skoro tak super jako tento film, jenž jen umocnil můj respekt a úctu k osobě Nicholase Wintona. (06.02.2024)

No ano, je to rutinní filmařina, které až příliš často působí televizním dojmem, ale ten příběh je natolik silný a pohlcující, že veškeré nedostatky snadno zastiňuje. Zároveň je to snad první film, u kterého jsem rád, že nebyl v některých aspektech intenzivnější, což platí především pro nástupy dětí do vlaků a loučení s rodiči. Herecky se filmu asi nedá nic vytknou a aby taky jo, když tu první housle hraje Hopkins, ale tady je třeba říct, že casting vyšel na jedničku. No a samotný závěr.....................ta scéna je notoricky známá, ale i tak platí, že kdo tu neuroní alespoň jedinou slzu, tak nemá srdce. Za mě důstojná pocta úžasnému člověku i jeho spolupracovníkům, kteří se na záchraně dětí podíleli. 90% (10.03.2024)

Slabší povahy si chtě nechtě musí připravit ke snímku hromadu kapesníčků. Neumím si v současnosti představit vhodnějšího herce pro ztvárnění Nicolase Wintona než je Anthony Hopkins. Téhle role se zhostil zcela přesvědčivě a s obrovským citem. Celý divácký zážitek mi narušoval snad pouze fakt, že jsem byl již s touto událostí mnohokrát detailně obeznámen, neboť ji považuji za ten největší projev lidskosti, jaký je v celé lidské historii znám. Na druhou stranu, něco takového se určitě neomrzí si pravidelně připomínat. Líbilo se mi, že film často připomínal, že se nejednalo o akci jednoho člověka, nýbrž o tým lidí, kteří se tváří v tvář zlu nebáli dát všanc vlastní život. Moc mi nesedl představitel mladého Wintona - Johnny Flynn. Tady měli tvůrci dle mého názoru sáhnout po talentovanějším herci. Více mě tedy bavila ta linka s Hopkinsonem. [88 %] (28.02.2024)

Z těch dvou linií filmového příběhu Nicholase Wintona mi dlouho přišla zajímavější ta z období let 1938-39, kdy probíhala ona úžasná záchranná mise. Ten příběh je určitě velmi silný, ač si nejsem úplně jistý, že to vykreslení reálií uprchlických táborů v Československu bylo úplně přesné. Na druhou stranu se mi moc líbilo, jak film pěkně připomenul fakt, že Winton na celou záchrannou akci nebyl zdaleka sám – a dokonce na rozdíl od svých spolupracovníků většinu času ani neriskoval život v okupované Praze. Pokud jde o dějovou linii z konce 80. let s Anthonym Hopkinsem coby stárnoucím Wintonem, film emočně graduje v oněch známých chvílích, kdy se Winton v televizním studiu setkává se zachráněnými dětmi. Musím říct, že mi z těch scén šel až mráz po zádech. Nemohu se ovšem ubránit dojmu, že to byla právě možnost zrekonstruovat jeden z nejslavnějších momentů v historii BBC, co bylo hlavní motivací pro vznik tohoto filmu. Vše ostatní, co se můžeme v této lince filmu vidět, je sice díky velmi věrohodnému herectví Hopkinse funkční, ale scénáristicky to není nic světoborného. (23.02.2024)