Sucho

Nejhorší film co jsem viděl minimálně za poslední tři roky. Od začátku do konce nekompromisní levičácká agitka za kterou by se nestyděli v padesátých letech. Takhle si představuji film jaký natočí režisér, který nikdy nevytáhl paty z města a myslí si že maso vzniká v Kauflandu. Úplně stejná je pak zřejmě i cílová skupina, pro kterou je film určen. Slámova představa venkova a zemědělských podniků vychází nejspíš z trilogie Slunce seno, což je mimo jiné oproti tomuhle absolutní masterpiece. Šílená hudba, šílené herecké výkony a absolutně bizarní scénář. (18.02.2024)

Je mi zatěžko kritizovat film s tak bohulibým poselstvím. Ale nějak to nefungovalo, jak by mělo. Střídaly se ve mě pocity dojetí s pocitem citového vydírání. A co mě nejvíc bilo do očí a do uší, byly prakticky všechny postavy ve věku pod dvacet let. Pšeničkovi se ještě jakž takž dalo věřit. Také vyfasoval nejméně stupidního textu. Ale u zbytku... Vypadá to, jako by jim režisér nechal volnou ruku a nechal je repliky říkat svými slovy. A výsledek je hrozný. Ezoterický pár, vychovávající své ratolesti s nehynoucí láskou v souznění s přírodou, má doma smrady, za které by se nemusel stydět ani Martin Hofmann v seriálu Most! I kdyby nic jiného, tohle výsledný dojem z jinak solidního filmu se zajímavým námětem a kvalitními herci hrozně sráží. (22.02.2024)

Z nějakého podivného důvodu se nový Slámův film řadě lidí nelíbí, dle hodnocení a komentářů. Bohužel, když komentáře pročítám, budí to ve mně soucit a lítost na touto databází, která už není "rájem cinefilů", ale pouhopouhým odkladištěm něčích komplexů z toho, že když si zajde do kina na vpravdě současný film, který navíc zdaleka není doslovný, tápe a tápe a tápe... Proč je Sucho současný film? Na to snad netřeba odpovídat nijak detailně – jde o žalozpěv nad současným úpadkem vztahu mezi námi a půdou, jež nás živí a po níž kráčíme. Jak by řekl přírodovědec, ta půda tady je, něco z ní roste, mnohé závisí na správné péči o ní. Z takového pohledu se ovšem kompletně vytrácí perspektiva, kterou nabízí třebas vědy humanitní (a umění, v tomto případě umění filmové) – ona to není prdel žít v současném světě, protože sice všechno můžeme dát pod mikroskop a dát do laboratoře na rozbor, ale co pro koho příroda znamená a jak ovlivňuje něčí myšlení (a následné zacházení s ní), na to jsou třeba jiné dovednosti: empatie, soudnost, rozvážnost a taky altruismus (neexistuje pilulka, co by ve vás probudila soudnost). Sucho zcela podmanivě ukazuje, že současný svět je v rozporu, ten rozpor ale netvoří svět sám (v tom přírodovědném smyslu), nýbrž lidé (navíc lidé v tom humanitním, a bohužel i nehumanitním smyslu slova). Na jedné straně jsou tací, jimž osud místa (a půdy), kde žijí, není lhostejný, a na druhé straně jsou tací, kteří té empatie a soudnosti nejsou schopni. A pak je tu strana třetí, prostor pro možnost přecházet od jednoho k druhému, zažije-li impuls k tomu, aby dosáhl nějaké sebereflexe a našel v sobě lítost. V případě Sucha je tímto impulsem bohužel zbytečná a nespravedlivá smrt. S "poselstvím" filmu nemusíme souhlasit všichni, rozhodně ale není fér jej torpédovat nálepkami "agitka" nebo "nefungující". (27.02.2024)

Slámův um je tam stále cítit, protože umí vystihnout atmosféru vesnice a nevypadá to jako Vinaři, či dokáže poměrně překvapit tím, že vnímá aktuální problémy světa ale každý film je vidět, že se mu ty scénáře rozpadají pod rukama. Sucho je dost nestálé. Má to záměrně komické postavy jako Polívka a jeho nechutně se projevující stařec na vozíku a Daniel, jehož nejednoznačný zdejší vládce půdy, touží hlavně po synově objetí, pak celkem vážnou linku kolem farmy naturálních Borové a Pechláta a do toho všeho je tam vsazena polokomická romance dvou aktivistů, kteří jsou taky velmi motivačně a chováním rozervaní a nelze si na ně udělat názor a to jen přispívá, že spíše působí nesnesitelně. Nemá to konsistentní tempo, mnoho načrtnutých motivů a rozhodnutí postav není dostatečně rozpracováno a občas bylo docela nevěrohodné, ale má to jakousi nepříjemnou atmosféru s dunivou ale trošku motivem oldschool hudbou a tradičně dobrou kameru Diviše Marka. Vzpomínky na lepší filmy Bohdana Slámy tu jsou, potěší, že jeho film se snaží něco říct, co dneska by nikdo neměl považovat za malichernost, jen je to nedopečené a dramaticky rozpadlé. 50% (15.02.2024)

Bohdan Sláma se vrací na vesnici, aby podal další zprávu z tamního života, jenže to se mu tentokrát daří tak z poloviny. Sucho je příliš obsáhlé, věnuje se velkému množství postav, přitom těmi nejzajímavějšími zůstávají otcové (a matka) rodin. Aktivismus dětí samozřejmě dává smysl, má jasné opodstatnění v tom, v čem vyrůstají, přesto mu nemuselo být věnováno tolik prostoru, vůbec když se právě postavy dětí nijak zásadně nevyvíjí, což hlavně v případě Míry zamrzí. Děda je tu pouze jako symbol doby, v pozadí dění zůstávají i Viktorovi ženy. Jinak je tomu u Josefa, Magdaléna Borová nejen že podává vůbec nejlepší výkon, ale je i tou nejzásadnější ve filmu, tou, se kterou je možné soucítit, rozumět jí. Podobně silnou roli má i Martin Pechlát, ale tam už ty motivace nejsou tak zřejmé, vůbec když chybí důvod zásadní změny jeho životního stylu... proč žije, jak žije. Klasicky výborná je kamera Diviše Marka, jízdy po vlnách Moravského Toskánska mají poetiku, zatímco tam, kde se řeší život, dokáže i kamera přitvrdit. 65% (19.02.2024)