Její tělo

Docela konzervativní, nijak výrazně odvážný (vyjma proklamovaného, explicitního full frontalu), ale řemeslně dobře natočený životopis, který nejde na dřeň ale je fajn vidět životopisný film i o někom jiném, než lidech, kteří měly zásadní vliv na historii české a slovenské republiky. Zde máme obyčejnou sportovkyni, kterou nepřízeň osudu dovede do pornoprůmyslu. Natalia Germani je nejhezčí česko-slovenská herečka současnosti. (27.03.2024)

Když je Andrea v jednu chvíli napřímo dotázána, proč skáče, nemá na to odpověď. Tvůrci se s tím spokojují a po jejích motivacích po zbytek dvouhodinového filmu nepátrají. Její tělo je tudíž přiléhavý název. Film se vůbec nesnaží o její psychologizaci (a je v tom důslednější než nedávno Bratři). Zblízka vidíme, co v různých fázích života zakoušelo její tělo, ale do hlavy jí nevidíme. Scéna rozhovoru s novinářem naznačuje, že ani neměla moc co říct. V kontextu životopisných dramat, která mají potřebu vysvětlovat, proč někdo udělal to a ono, je to neotřelý přístup. Jenomže co z toho? Neschopnost jít hloub není kompenzována originalitou nebo intenzitou stylistických postupů. Na body horor je film málo tělesný, málo tvrdý. Opravdu nepříjemná je akorát scéna, kdy Andrea po úrazu klečí na čtyřech a protahuje si pochroumané tělo. Jinak se na to kouká až podivuhodně snadno. Dokonce i když protagonistka leží v nemocnici s krunýřem na krku nebo nádorem na mozku, vypadá výborně (víckrát jsem si vzpomněl na Ebertova slova o „Ali MacGraw's Disease“: a movie illness in which the only symptom is that the patient grows more beautiful until finally dying). Ve skutečnosti jsou bolestivé ještě rodinné scény s otcem nebo matkou, jenomže pro svou divadelní křeč a nepřesvědčivost, kdy jsem měl pocit, že sleduju několik cizích lidí (kteří napříč časem ani nápadně nestárnou), předstírajících, že je pojí pokrevní příbuznost. O fungování pornoprůmyslu na přelomu milénia se dozvíme minimum informací. Příběh je osekán na základní události. Žádný kontext (přitom zrovna akcentování v devadesátkách normalizované posedlosti výkonem a úspěchem by motiv práce s tělem jako s nástrojem mohlo učinit vrstevnatějším). Andrea má prostě jen sex s různými pornoherci. Nic okolo neřeší. Nemusí. Všichni jsou extrémně milí a chápaví. Je sympatické, že film k pornu nezaujímá moralistní postoj (na rozdíl třeba od švédského Pleasure). (On tedy kvůli opatrnosti v přístupu k životům reálných lidí nezaujímá žádný postoj k ničemu.) Jde jen o další fyzickou aktivitu, ve které chce být ctižádostivá hrdinka nejlepší... kterážto paralela je polopaticky zdůrazněna Adamovou replikou „tady nejseš na závodě“ (a podobně zbytečných, návodných replik je tam plno).  Ale co dál? Problém nespočívá v tom, že by film málo vysvětloval, co vidíme, ale že prostě nemá co vysvětlovat. Je prázdný, nebaví, nedojímá, nevytváří dramatické napětí. Nemá jasné téma a hledisko (problém dramaturgie). Jen bez překvapení rekonstruuje pár volně pospojovaných epizod ze života Absolonové. Byla výborná skokanka, pak se zranila, pak se bez nějaké viditelné námahy stala slavnou pornoherečkou a pak v mladém věku zemřela. Blízký vztah měla akorát s mladší ségrou, což je ale ve filmu potácejícím se mezi dokudramatem a rodinným melodramatem stejně chabý, nepropracovaný motiv jako všechny ostatní (např. porucha příjmu potravy). Žádné drama a emoce navíc, žádná hlubší reflexe čehokoliv. Jen její (stále hezké) tělo. 50% (07.11.2023)

Pokud mě u filmu absolutně nezajímá jeho protagonistka, vidím v tom dost zásadní problém. Možná to byl záměr, ale Andrea, byť skvěle zahraná Natálií Germáni, je v podstatě figurka, která takřka nemluví a neprojevuje emoce, takže je těžké k ní cokoliv cítit. Podobně mrtvolně pak působí celé Její tělo, které se pomalu sune směrem k finále, aniž by nabídlo jakýkoliv výraznější moment či něčím překvapilo. Jako by si nebylo jisté, nakolik chce být dramatem a nakolik klasickým dokumentem. Nabízí se přitom hned několik motivů k rozpracování, ať už vztahy v rodině, vliv pornoprůmyslu na osobní život či snaha být za každou cenu nejlepší. Jenže tvůrci vše rychle přejdou, nejdou do hloubky a výsledkem je zcela povrchní a nezáživný snímek. Linka se sestrou má sice relativně dost prostoru, ale zobrazení všech vztahů je strašně nepřirozené a absolutně nefunkční. O to více mě překvapilo, jak nápaditě se zde pracuje s kamerou i se zvuky, které často imitují podvodní svět. Ale k čemu to je, když film nezvládá předat nic nad rámec základní synopse, a i to naprosté minimum podá neatraktivním způsobem? 4/10 (17.11.2023)

Nevšední a na první pohled vysoce pozoruhodný životní příběh v řemeslně i herecky obstojném pojetí. Bohužel tomu ale nepřehlédnutelně chybí myšlenková a psychologická hloubka, která by ze zajímavého životního osudu udělala i zajímavý a silný film. Navíc absentuje i výraznější režijní invence, která by co nejlépe využila specifika obou odvětví, jimž se Absolonová věnovala. Snímek bez vize a nosného jádra. 60 % (18.03.2024)

Obstojně natočená biografie, která je rozhodně artovější než většina mainstreamové tvorby a namísto přehledu životopisných dat Andrey Absolonové se snaží předat… co vlastně? Výsledný tvar je navzdory atraktivitě tématu tak odtažitý, že diváka neodměňuje emočně ani myšlenkově a zůstává jen prázdnou skořápkou. Více zde. (21.11.2023)