Aristokratka ve varu

Jako fanoušek Bočkovy série o Aristokratce bych mohl vytknout rozdíly oproti knižní sérii, vezměme si např. Denisku,  která byla málo trhlá a v jádru hodná holka, která pak vše zachrání, ale čert to vem, film byl příjemný a to, že se většině diváků nechtělo jít domů a raději ještě chvíli poseděla u dvojky vína, je toho důkazem. (18.01.2024)

Pokračování zámeckých figurek v ještě větším pitoresknění už takhle nablble napsaných postav pro středoevropský divácký trh. Punkerský vánek zavál Simonku s jejím absťákem z drog, který využije při moučnění buchet, mimozemský údržbář Liška, uštěkaný Čermák a svatba s podporou rakety Helenky Vondrážkové. Už tam chyběl jen Michal David, Venca Neckář a Langoš. 40% (28.04.2024)

Aristokratka ve varu na mě zapůsobila veskrze podobným způsobem jako o pět let starší jednička: Jde o úsměvnou, oddechovou komedii, v níž mě opět více bavilo trio pomocníků než trio "Kostek", přičemž na scénu nově přišedší Simona Lewandowska měla též jisté humorné kouzlo - možná prvoplánové, ale funkční. Moc se mi líbila svatební linie - ať už se jednalo o přípravu vdavek nebo dojemný příběh paní Tiché o "Helence". P.S. "Lásko má, já stůňu!" (31.01.2024)

Film je vtipný hlavně tím, kolik s sebou nese problémů. Je to v podstatě jen převyprávění knížky, postrádám něco, co bych si jaksi více „zapamatoval“. Od Hynka Čermáka jsem čekal trochu jiný styl, několik přece jen o něco vtipnějších výstupů. Asi je lepší v rolích dobráckých strážců spravedlnosti, ale to sem nepatří. Jinak taky je to poměrně těžkopádné už od prvního dialogu "u studánky". A nepochopil jsem, proč se tam vysloveně útlé herečce sděluje, že má nějaká kila navíc. Celkově zde vysloveně ruší a bohužel převažuje „scénkaření“, možná vinou slabšího scénáře nebo přehnané a nenápadité poplatnosti literární předloze. Rovněž vázne cosi jako „dramaturgie“ pokud se ovšem v souvislosti s podobným filmem vůbec dají používat podobně silná slova. Výstupy o mladých lidech mi tam připadaly jak z jiné reality atd. Ve filmu mi dále vadilo jeho pomalé tempo, jak je doslovný, ale to bych se už opakoval. (původně 01.02.2024, upraveno) (01.02.2024)

Jedničku jsem neviděl a původní knihu jsem četl dávno, proto nejsem nijak zatížen srovnáváním. Na Aristokratku ve varu jsem vyrazil do kina s očekáváním lehké a pohodové české komedie. Má očekávání byla víceméně naplněna a v podstatě v rámci žánru není až tak moc co chválit, nebo si na něco moc stěžovat. Kino se bavilo a mnou doprovázená osoba rovněž. Přesto se aspoň lehce pokusím přidat můj dojem. Nejprve výtky, některé situace a vtipy byly až moc návodné a hodně zjednodušené. Jakoby si divák nedokázal nic vyvodit jen z náznaku, je potřeba mu to naservírovat až pod nos, aby ten vtip pochopil, když už ho tvůrci pracně vymysleli. Občas byla ta pracnost vidět. Dalším mínusem je přímo tupá postava paní hraběnky, navíc nic moc zahraná Tatianou Dykovou. Lezla mi na nervy a většinou to bylo už hodně přes čáru. K tomu Simona Lewandowská působí ve filmu jako pěst na oko, což byl sice záměr tvůrců, mně to ale nesedlo. Každopádně zbytek obsazení se povedl. Liška, Pechlát, Čermák a Eliška Balzerová to drží ve slušné rovině a Yvona Stolařová je sympatická mladá herečka. Vzhledem k tomu, že se film většině líbil, vlastně splnil své zadání, tak přimhouřím v hodnocení oko a přihodím i slabší třetí hvězdu. (23.02.2024)