Vývoj terénu

Současná tvář naší krajiny je výsledkem procesů trvajících miliony let. Přeměněné horniny (předprvohorní ruly a granulity), jež budují krajinu na sever od Velkého Meziříčí, jsou nestaršími na našem území. Ne náhodou jsou proto předmětem zájmu naší i světové vědy. Vznikly ze sedimentů při dávných horotvorných procesech. Sedimenty pohřbené ve velkých hloubkách při vrásnění vznikajícího horstva byly za vysokého tlaku a teploty přeměněny. Vytvořilo se též granitové (žulové) jádro. Od doby, kdy v našem prostoru existovalo horstvo snad podobné Himálajím, se měnilo klima i poloha kontinentální kry Českého masivu tak, jak putovala po Zemi.

V geologické minulosti prošla tropickými, suchými i vlhkými periodami, chladnými obdobími i mořskou záplavou. Staré variské horstvo vlastně celou dobu od prvohor směrem k dnešku procházelo erozí, resp. denudací, jak se říká procesu rozsáhlého dlouhotrvajícího odnosu a zarovnávání terénu během něhož ubývají kilometry mocné vrstvy horniny. Horstvo tak bylo během stovek milionů let rozebráno až ke kořenům. Tyto kořeny představuje právě i těleso Třebíčského syenitového masivu, v jehož prostoru se nyní nacházíme. Syenit je hlubinnou vyvřelinou a patří k žulovým horninám. Žulové masivy podobného stáří vystupují k povrchu země roztroušeně na území Čech a západní Moravy.

Vývoj současné podoby krajiny

Pro vývoj současné podoby krajiny byl důležitý právě proces zarovnávání. Pokud si odmyslíme říční údolí (erozní tvary), zjistíme, že naše krajina je v podstatě velmi plochá a jen na obzoru směrem na západ a sever vystupují pásma vyšších kopců. Zarovnávání terénu podtrhla poslední mořská záplava asi před 16 miliony lety. V našem prostoru byla zřejmě pobřežní nížina mělkého šelfového moře, z něhož vystupovala pásma zmíněných kopců. Kam až přesně moře zasahovalo, nevíme, neboť terén u nás byl později silně přemodelován erozí. Nejblíže známé zbytky mořských sedimentů jsou z okolí Kralic nad Oslavou. Mořská záplava souvisela s vývojem v takzvané Vídeňské pánvi. Do jejího prostoru směrem na jihovýchod ostatně směřují vodní toky dodnes.

Vznik říčních údolí je z geologického hlediska věcí docela nedávnou, trvá jen statisíce až miliony let. Řeka prvně volně meandrovala v sedimentech po plošině, pak se postupně zařezala do skalního podloží a vytvořila hluboké údolí. Protože je údolí mladé, má prudké svahy místy se skalami. O časové posloupnosti jeho vývoje se můžeme dozvědět z říčních teras. Řeka ukládá štěrkopísky, a ty se tu a tam zachovají na plošinách nebo na svazích údolí. Čím výše nad dolním dnem, tím starší terasa.

Vliv člověka na krajinu

Významné ovlivnění krajiny člověkem zde trvá pouhých 8 až 9 století. V období kolonizace Vysočiny došlo k rozsáhlému odlesňování a zornění na pole, což znamenalo zvýšenou erozi a ukládání povodňových hlín v nivách řek. Mocným profilem nivních hlín se vyznačuje hlavně údolí Balinky. Ve vznikající kulturní krajině postupně byly vytvořeny zemědělské a civilizační struktury jako sídla, cestní síť, agrární terasy a vodohospodářské soustavy. Tradiční krajina našich předků je nám velmi blízká. Bohužel v moderní době jsme svědky ztráty oné malebnosti a osobitosti. Pokrok však nemusí směřovat jen k destrukci. Je na nás, zda zachováme přírodní a tradiční kulturní hodnoty krajiny, nakolik obnovíme, co bylo v minulosti zničeno či poškozeno. Poznání a pokrok nám umožňuje jednat střízlivěji a promyšleněji, než si mohli dovolit předkové. K ochraně a zachování tohoto krajinného rázu byly zřízeny přírodní parky Balinské údolí a Třebíčsko.