První zmínky o městě

O osídlení oblasti Velkomeziříčska v pravěku nemáme zpráv, protože v této lokalitě nebyl prováděn archeologický průzkum. Přesto však z ojedinělých nálezů pravěkých nástrojů můžeme usuzovat, že i v tomto období zdejšími lesy prošli lovci, případně že se tu na nějakou dobu usadili.

Hustými hraničními hvozdy Českomoravské vysočiny vedly již od 10. století stezky, jež se protínaly právě v údolí, kde později vzniklo Meziříčí. Cesty údolím řek byly však využívány pravděpodobně již v pravěku.

Kolonizace horního poříčí řeky Oslavy byla uskutečněna ve 12. století, zásluhou Přibyslava z Křižanova (otce sv. Zdislavy) a jeho zetě Bočka z Obřan. V tomto období můžeme předpokládat počátky osídlení rovněž ve velkomeziříčské kotlině. Ve 13. století přešlo území Velkomeziříčska na rod erbu křídla, který již předtím držel okolí Tasova.

Budeme-li chtít dokázat starobylost Velkého Meziříčí, máme k dispozici ještě starší data, která však v současné době nemůžeme nijak doložit. Musíme je proto odkázat do oblasti bájí, stejně jako další údaje, pravděpodobně vzniklé v okruhu humanisty Jana Thursa z Bethlenfalvy, který v Meziříčí působil v letech 1500 a následujících jako farář.

Můžeme tedy uvést, že meziříčský hrad je prastarý. J.A. Komenský ve svém spise „De antiquis Moraviae regibus", jež se nedochovalo, řadí jej mezi nejstarší v zemi. Dle ústního podání sahá jeho založení do doby před Kristem. V té době prý pobíjel tesař střechu hradu. Ukončil práci, zarazil sekeru do krovu a náhle se zatmělo slunce. „Stalo se něco velikého," pravil tesař. Skutečně, právě v té chvíli zemřel na kříži Ježíš Kristus.

Na místě nynějšího zámku stával prý hrad Marburg (Marobudum), vystavěný králem Markomanů. Marburg byl vypálen hunským králem Attilou. Obnovil jej roku 638 Samo a nazval Samohradem. Sídlily zde jeho manželky. Stará lípa v zámeckém parku, nazývaná též „Sámova", je prý potomkem lípy, která Sáma pamatovala. Rovněž prý tu zemřel 9. moravský král Hormidor a odtud byl odvezen na Špilberk, kde byl pochován.

Jistě mi dáte za pravdu, že se to pěkně čte.

Existují ještě tři letopočty, uváděné jako první zmínky, ani ty však doložit nemůžeme. V privilegiu z roku 1548 uvádí císař Ferdinand i ., že „toto město je prastaré, bylo vystavěno v roce 1009" a odvolává se na tehdejšího (r. 1548) majitele Jana z Pernštejna. My bohužel nevíme, kde vzal Jan z Pernštejna tento letopočet. Snad k němu měl nějaké opodstatnění, ale dnes jej nemůžeme potvrdit ani vyvrátit.

Dalším takovým údajem je rok 1197. V listině údělného brněnského knížete Spytihněva potvrzující obdarování třebíčskému klášteru, jmenuje se Jan, který dal les u Mezirice. Podle zjištění J. Šebánka je tato listina sice Bočkovým falzem, ale Meziříčí mohlo v té době již docela dobře existovat.

Do třetice ještě jeden letopočet. V listině moravského markraběte Přemysla z roku 1236 se jako svědek uvádí „Budislav de Meseriz". Rovněž tato listina je falzem, podle S. Duškové vznikla v letech 1267 - 1275. Údaje v ní obsažené však máme potvrzeny z jiných zdrojů.

Ačkoli první písemná, skutečně doložená, zmínka je až k roku 1281, kdy je zmiňován Znata z Meziříčí, můžeme předpokládat existenci osady již od 12. století. Stavebně historický průzkum zámku doložil, že původní hrad vznikl kolem roku 1236. Je tedy jeden z nejstarších, ne-li vůbec nejstarší, šlechtických hradů na Moravě. Rovněž název svědčí o vzniku hradu před polovinou 13. století. Kdyby byl totiž postaven později, dostal by podle soudobé módy název německý, pravděpodobně končící na -štejn, -berg apod. Název Meziříčí měla pravděpodobně nejdříve osada, umístěná mezi řekami, teprve později byl přenesen na hrad nad ní.

V době, ze které máme již více zpráv, patřilo Meziříčí rodu erbu křídla, jehož příslušníci se psali z Meziříčí. Pod ochranou pevného románsko-gotického hradu a jeho vlivných majitelů vznikalo z původní osady město. Roku 1317 se připomíná kostel sv. Mikuláše, patrona kupců a ochránce před vodním živlem. V Meziříčí, vzniklém na křižovatce významných cest z Brna do Jihlavy a z Třebíče do Žďáru, jistě kupci byli a ochrana před vodním živlem byla dvojnásob potřebná. Obě řeky - Balinka i Oslava - se často rozvodňovaly. Od roku 1385 vedlo město městskou knihu, která se dodnes zachovala. Zpočátku byla psána latinsky, od roku 1417 česky. Vyskytují se v ní i údaje o pranýři a katovi, muselo mít tedy město již hrdelní právo. Podle zápisů zde tehdy bylo přes 80 domů. Roku 1378 se uvádí rychtář s osmi konšely, později jich bývalo více. Původní hradby byly dřevěné, palisádové. Důležitá byla především jejich symbolická funkce.

Nahoru