19. století

19-stoleti1. polovina 19. století

Počátkem 19. století, v období napoleonských válek, procházely městem vojenské sbory ruské i francouzské armády. V listopadu 1805 se v meziříčském zámku ubytoval maršál Bernadotte se svou družinou. Po bitvě u Slavkova byli ve městě ubytováni francouzští vojáci, zvláště ranění a nemocní. V roce 1823, 9. května, zasáhl město velký požár, který zničil 150 domů. Postiženy byly domy v Radnické ulici, Zámecká ulice až k zámku, půl náměstí, část Bezděkova a hřbitovní kostel na Moráni. Nejvíce požár poškodil Židovské město.

Devatenácté století bylo ve znamení vlády Lobkoviců. Po svém otci Mořici Liechtensteinovi zdědila panství jeho dcera Leopoldina, provdaná později za Ludvíka Lobkovice. Kněžna Leopoldina zemřela roku 1899 ve vysokém věku. Během její vlády došlo ve městě k převratným změnám. Od 30. let minulého století nastává proces národního obrození, který byl ve Velkém Meziříčí, stejně jako jinde na moravském venkově, poněkud opožděn. Největší zásluhy v tomto směru měli MUDr. František Skřivan a P. Josef Havlíček.

Dr. Skřivan, rodák z Krucemburku, přišel do města roku 1834 jako panský a později také městský lékař. Udržoval styky s představiteli národního hnutí v jiných městech (např. s Karlem Havlíčkem Borovským). S jeho působením ve Velkém Meziříčí je spojen také počátek národopisné sběratelské činnosti. Pod jeho vlivem sbírala spisovatelka Františka Stránecká lidové pohádky, přičinil se též o sběr lidových písní, prostřednictvím Zikmunda Vašátka a Antonína Vorla. Zásluhou dr. Skřivana bylo zastaveno vystěhovalectví z oblasti velkomeziříčska do Ameriky. Na svých pozemcích předváděl dr. Skřivan místním obyvatelům vzorné hospodaření, aby dokázal, že se dá získat obživa i zde. Tyto pozemky podnes nesou jméno „Amerika".

Kaplan P. Jan Havlíček soukromě vyučoval českému jazyku, ale také připravoval nadané žáky k přijímacím zkouškám na německé střední školy. Společně s dr. Skřivanem půjčovali lidem české knihy ze své knihovny. Tato činnost vedla k založení čtenářského spolku a knihovny, o níž máme nejstarší zprávu z roku 1848.

Z dalších vlastenců to byli soukeník Antonín Kallab a mlynář Josef Škoda. První velkomeziříčští vlastenci se scházeli v hostinci U bílého koníčka na Hornoměstské ulici. Důležitou úlohu v kulturním životě města mělo divadlo, hrávané ochotnicky v budově bývalého obecního pivovaru zvaného Obecník. V této renesanční budově byla v roce 1842 zpívána píseň „Kde domov můj?" údajně poprvé na Moravě. Vlastenecký život podporovali i studenti, kteří se na prázdniny vraceli do rodného města.

V roce 1848 bylo zrušeno poddanství. Byly ustaveny národní gardy „k ochraně osobní a veřejné majetkové bezpečnosti a proti rušení klidu veřejného". Ve Velkém Meziříčí byla garda ustavena na velikonoční pondělí a židovská obec ustavila vlastní gardu v počtu sto mužů. O velikonoční neděli předtím vznikly nepokoje mezi obyvatelstvem, když se z kostela ztratila zlatá monstrance. Z krádeže byli obviněni Židé a došlo k pogromu, při kterém se soudnější občané marně pokoušeli zastavit rozvášněný dav. Později bylo zjištěno, že zlodějem byl kostelník.

Národní gardy byly zrušeny roku 1851 a výzbroj se musela odevzdat. Až do roku 1848 tvořily Velké Meziříčí tři samostatné celky: město, zámecký okrsek a židovské město. Roku 1848 byly sloučeny v jednu politickou obec město se zámeckým okrskem a od roku 1851 se sloučily i se židovskou obcí. Roku 1850 byl magistrát po volbách vystřídán voleným obecním výborem a městskou radou.

Prvním voleným starostou byl Antonín Kallab, jímž přešla německá správa města do českých rukou. Antonín Kallab byl jediným Čechem v poněmčené rodině Kallabů. Byl také hudebně nadaný, právě on zpíval v roce 1842 píseň „Kde domov můj?", jak zmíněno výše. Jeho vnukem byl hudební skladatel Otakar Ostrčil.

2. polovina 19. století

Již od roku 1850 působil ve městě okresní soud, který měl kanceláře na radnici. Roku 1855 začalo pro okres Velké Meziříčí úřadovat okresní hejtmanství (okresní úřad), jež bylo umístěno na náměstí v domě č. 17 vedle fary. Cechy existovaly do roku 1859. Přibližně v té době (roku 1851) bylo ve Velkém Meziříčí 44 ševců, 40 kovářů a kolářů, 35 krejčích, 30 mlynářů, 26 řezníků, 12 tkalců, 12 truhlářů a zámečníků, 11 puškařů, soustružníků, barvířů a zedníků, 9 pekařů, 8 soukeníků, 4 kloboučníci a 3 hrnčíři. Celkem bylo ve městě 234 mistrů, 55 tovaryšů a 69 učňů.

V 19. století vznikly ve městě první továrny - soukenka bratří Kallabů (1851), klihárny (Žida Jakuba Buchsbauma od roku 1820, později byla největší svého druhu v republice, vyráběla jemný klíh na poštovní známky), koželužna Antonína Jelínka (1863), továrna na obuv Tita Kršky, továrna na hliněné zboží Vladimíra Čecha, slévárna bratří Breitenbachových, strojírna Antonína Jeřábka (1880). Zpracováním mořských hub a výrobou voňavek a kosmetického zboží se zabývala továrna firmy František Sáblík, jenž ji založil roku 1897 ve Vídni a v roce 1920 ji částečně přestěhoval do Velkého Meziříčí.

Klidný rozvoj města přerušila v roce 1866 prusko - rakouská válka. Městem projížděly vojenské oddíly, nejdříve rakouské, pak pruské. Vojáci přinesli do města choleru, na kterou zemřelo mnoho vojáků i obyvatel města. Zemřelí pruští vojáci byli, pochováni za židovským hřbitovem. Rozmach hospodářského i společenského života nastal v Meziříčí ve druhé polovině šedesátých let 19. století v souvislosti s obecným uvolněním v Rakousko-Uhersku. V té době byla ve městě také uspořádána první hospodářská výstava, konaná v roce 1868.

Vznikají různé spolky, mezi nimi i hasiči (1871). Meziříčský hasičský sbor byl druhým českým spolkem hasičů na Moravě. Zasloužil se o to Titus Krška. Typická je pro toto období snaha o rozvoj školství. Roku 1867 vznikla Rolnická škola, kam jako učitelé přišli Antonín Večeř a Vladimír Čech. Rozvoj zaznamenala měšťanská škola. V roce 1871 byla vystavěna budova německé měšťanky na Sokolovské (stojí dodnes), 1889 měšťanka na ulici Komenského za kostelem.

Úsilí o zřízení reálky zatím skončilo neúspěšně. Nesmíme zapomenout ani na významnou úlohu, kterou v kulturních dějinách Velkého Meziříčí sehrálo nakladatelství a vydavatelství - Šaškova tiskárna (založena 1880). Prostřednictvím svých edicí šířila literaturu původní i překlady mezi široké vrstvy čtenářů. Zde také vydával časopis Květy Vladimír Čech, starosta města v letech 1901 - 1905 a bratr básníka Svatopluka Čecha.

Rozvoj města se značně zpomalil v osmdesátých letech 19. století, kdy vybudované železniční spoje Velké Meziříčí minuly. Od roku 1886 bylo spojeno železnicí pouze se Studencem a navíc byla železniční stanice umístěna na kopci nad městem. V roce 1893 byla uspořádána Všeobecná krajská výstava, která zachytila soudobý stav výroby i kultury. Národopisné exponáty se staly základem sbírek muzea. Roku 1899 se stal majitelem zámku Rudolf Lobkovic. Ačkoli již roku 1908 zemřel, stačil provést opravy opevnění a v duchu romantické módy zámek regotizoval. Dědicem se stal jeho synovec František Harrach.

Nahoru