Meziříčské školy

Přehrát zvukový komentář uložit do zařízení

Prvorepublikové Velké Meziříčí se s oblibou prezentovalo jako „město škol". Poměrně hrdý titul měl svoje opodstatnění. Na renesanční tradici luteránského gymnázia tu již před rokem 1918 navazovalo několik vzdělávacích ústavů různého stupně a zaměření. Základní vzdělání poskytovala česká i německá škola národní doplněná později školou měšťanskou. Odborné vzdělání středoškolského charakteru paralelně nabízely škola hospodářská, průmyslová pokračovací neboli učňovská, reálné gymnázium a uskupení škol pro ženská povolání označované souhrnným názvem Světlá.
Při pohledu z věže se o pozornost návštěvníků ucházejí minimálně dvě dominanty: někdejší měšťanská škola a budova meziříčského gymnázia.
Budova měšťanské školy vyrostla v letech 1888-1889 podle plánů stavitele vídeňského vodovodu a rodáka z nedalekého Hodíškova, Alexe Linsbauera. Stavbě, která měla sloužit ke vzdělávání předškolní a školní mládeže, ale i potřebám městského muzea, musely kromě historických masných krámů ustoupit také dva přilehlé domy. Slavnostní otevření školy završilo vytrvalou snahu o pokračující vzdělávání v českém jazyce. A tento účel naplňuje elegantní budova ve východním cípu náměstí vlastně dodnes.
Jestliže o zřízení měšťanské školy usilovala meziříčská samospráva celé čtvrtstoletí, tak od prvních požadavků do kýženého otevření zdejšího gymnázia uplynulo plných 50 let (1848-1899). První gymnaziální studenti navštěvovali budovu měšťanské školy. Stavbu samostatného gymnázia se podařilo realizovat teprve v letech 1900-1901. Nad- časový návrh Karla Pětníka myslel nejen na prostorné učebny, tělocvičnu, speciální rýsovnu, kreslírnu a modelovnu, ale také na slavnostní aulu, kapli a služební byty ředitele a školníka. Škola tak získala skvělé podmínky a Velkomeziříčsko ústav, jehož pedagogové a studenti tradičně posilují kulturní potenciál uvnitř i za hranicemi města.

Víte, že schodiště měšťanské školy dodnes zdobí nástěnná mapa vývoje zemí Koruny české namalovaná odborným učitelem J. J. Pavelkou roku 1898?

Autor: Martin Štindl