Historické hřbitovy a předměstí Bezděkov

Přehrát zvukový komentář uložit do zařízení

Při osídlování předměstí Bezděkov (1549) si dlouho a výrazně konkurovali živí osadníci se zemřelými. Řídce obydlené místo za řekou Oslavou v 16. a 17. století poskytovalo mimo jiné prostor pro zřizování nových meziříčských hřbitovů.
Původní středověký hřbitov, obklopující budovu farního kostela, přestal stačit kapacitním potřebám města v polovině 16. století. Dominantou nového hřbitova na Bezděkově se stala novostavba kostela Nejsvětější Trojice (1553). Počty zemřelých záhy rozšířily oběti morových epidemií, které místu dodaly příznačný název „Moráň". Hřbitov svému účelu sloužil až do roku 1945. Za tu dobu v jeho zdech spočinula řada významných osobností, včetně vydavatele a starosty Vladimíra Čecha (1848-1905) či zakladatele moravského dobrovolného hasičstva Tita Kršky (1841-1900).
Nový impulz k rozvoji bezděkovského předměstí poskytlo osídlování města po třicetileté válce.
Jedno z pustých míst „Holubářovské", zde v roce 1653 koupila stále početnější židovská komunita, aby na něm zřídila vlastní „dům věčnosti". Hroby z druhé poloviny 17. století se mezi 1100 kamennými náhrobky dochovaného židovského hřbitova nacházejí dodnes. Oproti původnímu rozsahu byl židovský hřbitov v osmdesátých letech 19. století ještě rozšířen a k jeho výbavě přibyla také novorománská obřadní síň (1880).
Bezděkov byl také domovem drobných řemeslníků, kteří na jeho jižních svazích budovali soukenické rámy, sušárny klihu a příměstské zahrady. Meziříčští měšťané zde od 16. století provozovali střelnici, kterou v časech ostrostřelců (1826) doplňovaly různé terče i kuželník. Venkovský charakter „zahrad života i smrti" si Bezděkov udržel do poloviny 20. století. Až demolice a panelová výstavba jej proměnila v živé sídliště.

Víte, že na secesním náhrobku rodiny Linsbauerů z roku 1934 byly již elektrifikované lucerny?

Autor: Martin Štindl