1. Úvodní stránka
  2. Turistické cíle
  3. Církevní památky
  4. Kostely
  5. Kostel sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí

Kostel sv. Mikuláše ve Velkém Meziříčí

Farní chrám sv. Mikuláše patří mezi nejstarší dominantu města. Jeho počátky sahají hlubok do středověku. Patronátní právo k němu měl klášter johanitů řehole sv. Augustina Strážců Božiho hrobu Jeruzalémského v Praze na Zderaze, jehož příslušníci také vykonávali duchovní správu.

Při opravách v roce 1947 byl odkryt nízký portál v severní zdi kostela, který je raně gotický a datuje nám přilehou zeď do druhé třetiny 13. století. Z nejstarší stavby kostela se dodnes dochovala část obvodového zdiva severní boční lodi.

Kostel je zasvěcen svatému Mikuláši, patronu kupců a ochránci před vodním živlem. První zmínka o kostele v Meziříčí je z roku 1317, kdy byl zdejším duchovním správcem - zderazským proboštem Sobkem - potvrzen dar Mařky ze Lhoty. Ta kostelu darovala, na usmíření hříchů svého manžela, na památku svého syna a na spásu svou vlastní, 3 lány v Balinách, polovinu mlýna s lukami, lesy a vodami, jakož i kalich, mešní roucho a oltářní prádlo a kapli (tj. oltáři) sv. Michala veškerou vnitřní úpravu. Za to klášter slíbil, že meziříčský farář za ni, jejího muže Matyáše a syna Všebora vykoná na výroční den mši svatou a pohostí čtyři chudé.

Její odkaz potvrdil zderazský probošt Sobek, který po své rezignaci na funkci probošta byl v letech 1326 – 1334 právě meziříčským farářem. Z doby jeho působení v Praze víme, že zajišťoval i umělecká díla k výzdobě hrobů významných donátorů. Objevila se proto hypotéza, že mohl být objednavatelem nebo alespoň prostředníkem k získání sochy Madony Velkomeziříčské, která právě v tomto období vznikla. Po něm se ve funkci faráře u sv. Mikuláše vystřídalo několik dalších mnichů zderazského kláštera.

Současná podoba chrámu je výsledkem několika přestaveb. V pramenech se jako první z nich uvádí mezi léty 1400-1420, tedy v době, kdy městu vládl bohatý šlechtic Lacek z Kravař a jeho potomci. V tomto období dochází k rozšíření původně jednolodního kostela o boční, jižní loď. Ve svornících křížové klenby jížní lodi jsou umístěny erby fundátorů – pánů z Lomnice, z Kravař a z Pernštejna. Stejným typem klenby byl zaklenut i presbytář. Další přestavba v letech 1465-1479 přinesla nové zaklenutí původně dřevěné plochostropé hlavní lodi síťovou klenbou a její rozdělení na dvě nestejně široké části. Právě tento druh klenby je charakteristický pro moravské pozdně gotické stavitelství. Dokončení obou přestaveb dokazuje v závěru jižní lodi namalovaný kalich s letopočtem 1479. Kostel byl v tomto období v držení utrakvistických kněží, které v roce 1576 vystřídali luteránští duchovní správci. Boje mezi konfesemi znamenaly pro kostel velké ztráty v jeho vnitřním vybavení. Po ukončení těchto bojů byl kostel opraven a proběhla též renovace interiéru. V roce 1679 byl 24. června nově vysvěcen olomouckým světícím biskupem Janem Josefem Breunerem (svatojánská pouť).

V 18. století nechala kněžna Marie Eleonora z Liechtensteina přistavět ze severní strany kapli Bolestné Panny Marie a panskou oratoř. Velkými úpravami prošel kostel na konci 19. století. Z bezpečnostních důvodů byl probourán hlavní vchod pod věží a proti původnímu vchodu ze severní strany byl zřízen další z jihu. Byla pořízena nová malovaná okna, pseudogotický hlavní oltář a celý kostel předlážděn cementovou dlažbou.

V dobách, kdy kostel spravovali nekatoličtí duchovní, bylo vnitřní vybavení zničeno. Dochovala se pouze gotická socha Madony ze 14. století, další výzdoba je barokní a mladší. Pozornost si zaslouží velké obrazy. Po levé straně od hlavního vchodu blíže k hlavnímu oltáři visí obraz sv. Mikuláše, který býval původně na hlavním oltáři. Jeho autorem je italský malíř Genaro Basile (1772). O půl století starší je dílo Karla Františka Töppera, představující sv. Floriána nad hořícím městem Meziříčí. Obraz byl namalován pod dojmem velkého požáru města roku 1723. Další rozměrné plátno je umístěno v čele jižní lodi. Meziříčský rodák Ignác Weidlich zde na objednávku své mecenášky Marie Eleonory z Liechtensteina namaloval svatou Annu. Z množství plastik si připomeneme pouze jednu. V severní předsíni je umístěna dřevořezba Snímání z kříže z roku 1938. Autorem je místní rodák akademický sochař Jiří Marek, který tuto plastiku vytvořil jako svou absolventskou práci. Je doplněna textem Jakuba Demla, rodáka z nedalekého Tasova.

Věž kostela byla od svého vzniku majetkem města. Byla stavěna po roce 1411 a dokončena před rokem 1465. Hlavní vchod do kostela byl probourán pod věží roku 1883. Od roku 1954 je osazen portálem se symboly 4 evangelistů kolem Beránka. Autorem je akad. sochař Jiří Marek. Věž má výšku 64 metrů, v minulosti však bývala vyšší. Je na ní umístěno šest zvonů. Čtyři největší – sv. Mikuláš, sv. Cyril a Metoděj, Panna Marie a sv. Josef byly vysvěceny roku 1969, když předchozí zvony padly za oběť druhé světové válce. Pouze dva nejmenší – sv. František z roku 1791 a umíráček (1706) přežily dvojí rekvizice v obou světových válkách. V patře nad zvony bydlíval věžník, jehož úkolem bylo střežit město shora. Často plnil zároveň i funkci zvoníka. Na věži byly již od 16. století hodiny. Ty současné jsou z roku 1949 a s průměrem ciferníků 420 cm jsou hodinami s největším prosvětleným ciferníkem ve střední Evropě.

Věž kostela bývá pro tutisty každoročně přístupná od 1. 6. do 31. 8. a to Po - So 9.00 - 18.00 a Ne 12.00 - 18.00 hod.

Zobrazit virtuální prohlídku