11. Louky a pastviny

Louky a pastviny mají v krajině Balinského údolí staletou tradici. Bohužel těch původních, prastarých luk se dochovalo velmi málo. V druhé polovině 20. století byly louky obyčejně odvodněny drenáží, posléze rozorány, půda pohnojena a povápněna. Konečně byly osety výnosnými druhy travin. Zachovalé psárkové louky se zjara prozradí výskytem sasanky hajní a křivatce žlutého.

SAMOTA

Je léto. Kolébavou
si píseň zpívá les.
A já jdu svěží travou
po luhu lesním kdes,

skok stínů rychloletý
jak blesk se přechýlí
a přes trávy a květy
se třesou motýli.

Skrz jepic tiché roje
do sněhu jahodin
a průlinami chvoje
zář stéká v mrtvý stín, ty
lehneš v trávu, blízký
zvuk slyšíš píšťaly
a útlé šumí lísky,
jako by plakaly.

....

Neslyšet prací stopy
ni mozků vírný spěch –
tu v zlato jen se topí
trav moře v tichých snech,
nic nepatří ti v světě
a ničí nejsi též,
jen země této v květě,
kde jednou spočineš.

(Soucit a vzdor, 1894)

Antonín Sova

Křivatec žlutý (Gagea lutea) je typickou jarní bylinou vlhkých luk. Tato nenápadná rostlinka s uzoučkými okvětními lístky, které vynikají krásnou žlutou barvou, vyrůstá z menší cibule. Její jméno bylo odvozeno ze staročeského slova křívati – nabírati sil.

Pro přírodní park jsou příznačné výslunné suché meze, remízky a stráně s kostřavovými trávníky mělkých půd. Právě do nich proniká z jihu několik teplomilných druhů, např. radyk prutnatý, bojínek tuhý a rmen rakouský. K běžnějším druhům patří mateřídouška, rozchodník ostrý a mochna jarní..