Rodina Ročkova

Jak bylo tehdy zvykem, angažoval se řídící učitel Josef Roček (1848-1924) i v různých oblastech veřejného života. Byl členem místního odboru Národní jednoty pro Jihozápadní Moravu, při obnovení meziříčského Sokola v roce 1889 se stal náčelníkem. Zpracoval také dějiny města. V hrobě je pohřbena i jeho manželka Adéla.

Jejich syn Josef (1888-1937) byl ruský legionář, po válce vstoupil do armády a dosáhl hodnosti štábního kapitána. Oženil se s dcerou notáře Viléma Kappuse Růženou, se kterou měl syna Jiřího. Manželství nebylo šťastné, brzy se rozešli a Růžena se odstěhovala do Brna. Ačkoli byli rozvedeni, škpt. Roček musel na manželku a syna platit vysoké alimenty. Jeho exmanželce to nestačilo a dále ho pronásledovala různými žalobami, které většinou postrádaly reálný podklad. Protože podobně pronásledovala i další lidi, zdá se, že nebyla duševně v pořádku. Posílala stížnosti na ministerstva, kancelář prezidenta republiky, k nejvyššímu správnímu soudu apod. Před jedním ze soudních jednání v Praze vytáhla Ročková bubínkový revolver a z blízkosti svého exmanžela zastřelila.

Kříž v protisměru napodobující sukovité dřevo označuje hrob lesního Františka Bubna.

Ripp