O pokladu na faře

Stejně jako v jiných městech, také v Meziříčí bývala fara původně v domě blízko kostela. Později se však dům farářům znelíbil, takže ho nakonec vyměnili za jiný. Proč vlastně? Určitě k tomu měli dobrý důvod.

Ulice tehdy nebývaly vždy bezpečné, proto se každý slušný člověk raději večer držel doma. Venku se pohybovaly jen nekalé živly nebo ti, kteří museli nutně něco vyřídit. Jeden muž měl neodkladné jednání, proto ven jít musel. Najednou se objevili lupiči. Snad nějak zjistili, že má u sebe peníze. Možná to ani nevěděli, kdo ví. Protože byl ozbrojen, odrazil první útok a snažil se utéci. Rád by si zachránil život v některém domě, ale všichni měli vrata zavřená. Byla přece noc.

Konečně narazil na otevřená vrata. Fara. Vběhl do průjezdu, lupiči za ním. Prý „Peníze nebo život." Peníze dát nechtěl, ale život už si nezachránil. Lupičů byla přesila a nakonec ho probodli.

Kněží však nechtěli bydlet v domě, kde se stala vražda. Nakonec se smluvili s majitelem kupeckého domu na protější straně náměstí a domy vyměnili. Od té doby byla fara od kostela dál a v domě u kostela byl obchod. A ještě jaký obchod. Majitelům se nebývale dařilo a obchod vynášel. To přece nemůže být jen tak.

Začalo se povídat, že ten zabitý muž stačil ještě peníze ukrýt a obchodníci poklad našli. Proto prý se jim tak daří.