Jak Jíra létal na koštěti

Ve velkém statku v Balinách sloužil pacholek Jíra. Na jídlo si nemohl stěžovat, i nějaký peníz vydělal. Měl by být vlastně spokojen. Jen jedno mu vrtalo hlavou. Hospodyně - vdova ho na noc zamykala do komory. Jednou se Jíra probudil uprostřed noci a zdálo se mu, že slyší z kuchyně ženské hlasy. Jak je to možné, hospodyně tam přece spí sama? Rozhodl se, že tomu přijde na kloub.

Když hospodyně v pátek odešla do města na trh, otiskl si Jíra klíč od komory do kousku rozmočeného mýdla. V neděli místo do kostela zašel k zámečníkovi a nechal si udělat náhradní klíč. Večer počkal, až hospodyně zamkne a celý dům usne. Pak potichu otočil klíčem a vyplížil se do síně. Vyšel ven do zahrádky a opatrně nahlédl do okna. Kolem stolu sedělo plno ošklivých stařen – čarodějnic. Jíra se vrátil zpět do komory. Když na věži odbila půlnoc, uslyšel třísknout okno a kolem zahučel silný vítr. Pak bylo ticho.

Nazítří se Jíra zase vydal do síně. Pod dveřmi z kuchyně prosvítalo světlo. Jíra se kouknul klíčovou dírkou. Hospodyně právě vzala z poličky hrnek s jakousi mastí, potřela se jí a nasedla obkročmo na koště. Třikrát s ním popoběhla po světnici, poplácala ho jako koně a přikázala: „Horde borde bez závade horním voknem ven." Koště se vzneslo, hospodyně vylétla otevřeným oknem a byla pryč.

Jíra vešel do světnice, potřel se mastí, vzal z kouta druhé koště a nasedl na ně. Udělal všechno stejně jako hospodyně a už s ním koště letělo cizí krajinou. Přistál v polích mezi vzrostlým lnem, kde měly čarodějnice sněm. Opodál viděl hlouček čarodějnic, mezi nimiž poznal i hospodyni. Bavily se mezi sebou nesrozumitelnou řečí. Vždycky jedna vstala, začala rozhazovat rukama do stran a řečnila. Mezitím pojídaly kravěnce a kobylince a křoupaly vaječné skořápky, jako by to bylo nejlepší cukroví.

Jíra by nejraději utekl hodně daleko, ale musel počkat, protože nevěděl, jak se dostane zpět. Krčil se mezi lnem, aby ho baby nespatřily. Konečně sněm skončil. Každá čarodějnice nasedla na koště, poplácala ho a poručila: „Horde borde bez závade dones mě zase dom." Jíra se zaradoval, že už ví vše, co potřebuje. Počkal, až čarodějnice zmizely, pak nasedl na koště a zavelel: „Horde borde dones mne zase dom." Koště vylétlo do výšky a letělo zpět k Balinám. Jenže Jíra zapomněl říct „bez závady". Spadl z výšky na zem a zle se potloukl. Hospodyni řekl, že spadl z půdy. Při první příležitosti službu opustil a odešel jinam.