Rodina Müllerova

Kameny zmizelých jsou umístěny na ulici Sokolovská 250.

Dům s č. p. 250 patřil Müllerovým od roku 1879 a provozovali zde výrobu klihu. Rodinnou firmu otce Izáka zdědil Gustav Müller, narozený 9. 12. 1877. Gustavova manželka Štěpánka Müllerová pocházela z Budišova, kde se 21. 9. 1887 narodila jako dcera obchodníka Filipa Bäcka. Oba manželé byli oddáni ve Vídni a záhy po sňatku dne 31. 12. 1911 přišel na svět syn Gerhard Müller. Gerhard vystudoval medicínu a stal se lékařem. Druhorozený syn Hanuš Müller, narozený 14. 5. 1914, vynikal hrou na housle a kromě místního gymnázia vystudoval také práva. V létě 1941 byl však zatčen a ještě do konce roku se stal první obětí rodiny umučenou v Osvětimi.

Bratr Gerhard byl na podzim roku 1941 vytipován pro tzv. přeškolovací tábor v Lípě u dnešního Havlíčkova Brodu. Tam však nenastoupil a byl i s rodiči odvlečen 18. 5. 1942 do Terezína a 25. 5. 1942 pak do polského Lublinu. Podle svědků Müllerovi ještě na jaře roku 1944 živořili v Osvětimi. Otec Gustav v dubnu nepřežil tzv. selekci, syn Gerhard v červnu podlehl skvrnitému tyfu a matka Štěpánka byla zavražděna v listopadu jako příslušnice likvidovaného nemocničního personálu.

Do rodinného domu se po anšlusu Rakouska vrátil také Gustavův straší bratr Heřman Müller. Narodil se 16. 11. 1869 a už řadu let žil ve Vídni, kde působil jako obchodník a prokurista. Nacistické zvůli však neunikl ani na rodné Moravě. Do Terezína jej pod číslem 530 odvlekl transport Av a vypravením vlaku Bv dne 15. 10. 1942 jeho stopy končí ve vyhlazovacím táboře Treblinka.

Martin Štindl, MZA Velké Meziříčí