Vyhlídková věž kostela sv. Mikuláše

Stavba kostela sv. Mikuláše by se dala zařadit již do druhé třetiny 13. století. O původní podobě věže, která mohla stát u kostela hned od jeho počátku jeho existence, nevíme nic. Dochoval se však zápis smlouvy měšťanů z roku 1411 o dokončení zednických prací na věži. Stavba byla pravděpodobně dokončena ještě před rokem 1420. Kamenné zdi o půdorysu přibližně 10 x 10 metrů měly dole tloušťku 3 metry a směrem vzhůru se postupně ztenčovaly.

Ve věži byl i byt zvoníka, který měl za úkol střežit město shora. V dávné minulosti varoval před příchodem vojska, poté hlídal město, zda nevypukl požár. Jakmile spatřil oheň, vystrčil v tom směru ve dne červený praporek, v noci barevnou lucernu, aby občané viděli, kam mají jít hasit. Pokud hořelo ve městě, zvonil na poplach největším zvonem Mikulášem. Požár v okolí se dával na vědomí zvoněním na menší zvon František. Bydlení ve výškách však přinášelo zase jiná úskalí. Veškeré věci – jídlo, voda, topení, se musely nosit zdola. Aby si obyvatelé věže ušetřili opakovanou chůzi po schodech spojenou s transportem materiálu, měli ze severní strany instalovaný rumpál, kterým vytahovali předměty v košíku. Pro obživu většinou početné rodiny choval zvoník často kozu. Kozí chlívek stejně jako suchý záchod byl umístěn v patře pod bytem – u zvonů. Nečistota padala šachtou na úpatí věže, odkud se několikrát ročně musela vyvážet.

V 16. století byla věž přestavěna a zakončena renesanční bání. Po požáru města byla věž roku 1728 pokryta zlatem. Typický tvar dvojité báně ztratila věž až po požáru roku 1806. Oheň vzniklý od blesku zničil tehdy celou horní část věže, hodiny, zvony i část kostelní střechy. Bohužel nedostatkem peněz byla kostelní věž přikryta provizorně šindelem. Dvě kopule nahradil čtyřstěnný dřevěný jehlan, čímž se zároveň zmenšila výška věže. Teprve roku 1846 byla věž definitivně opravena a opět se na vrchol vrátila báň pokrytá plechem.

Roku 1883 se proboural nový hlavní vchod do střední lodi kostela pod věží. Od té doby se podoba věže už zásadně nezměnila. Jedinou změnu znamenala výměna ostění hlavního vchodu v roce 1954. Autorem je meziříčský rodák akademický sochař Jiří Marek.

Teprve v roce 1958 se věž stala i formálně součástí kostela. Do té doby byla majetkem města. 

Věž má výšku 64 metrů, v minulosti však bývala vyšší. Je na ní umístěno šest zvonů. Čtyři největší – sv. Mikuláš, sv. Cyril a Metoděj, Panna Marie a sv. Josef byly vysvěceny roku 1969, když předchozí zvony padly za oběť druhé světové válce. Pouze dva nejmenší – sv. František z roku 1791 a umíráček (1706) přežily dvojí rekvizice v obou světových válkách.

Kromě zvonů, nesmíme zapomenout i na věžní hodiny, které jsou připomínány již v 16. století. Teprve ve známost přišly roku 1949, kdy se výrazně změnila jejich podoba. S průměrem 420 cm mají tyto hodiny největší prosvětlený ciferník ve střední Evropě. Číslice jsou vysoké 53 cm, malá rafika má délku 170 cm, šířku 30 cm a váží 17 kg, zatímco velká rafika je dlouhá 250 cm, široká 25 cm a váží 23 kg.

Ve vnitřních patrech věže je instalována výstava historických fotografií "Město Velké Meziříčí", 3D model města a byt věžníka.

Po vyjití 153 schodů na ochoz věže se Vám otevře nádherný pohled na celé město z ptačí perspektivy.

Otevírací doba:
Věž kostela bývá každoročně přístupná od 1. 6. do poloviny září, a to:
Po - So 9.00 - 18.00 a Ne 12.00 - 18.00 hod.

Vstupné: 30 Kč