Okolí Dolní brány - domy č. 129 - 132

V prostoru mezi hradbami a břehem řek bylo volné místo, kde stál odedávna mlýn (č. 129). V roce 1438 jej majitel panství Jiří Strážnický z Kravař daroval městskému špitálu. V 16. století mlýn získalo opět panství, které ho později prodalo a vystřídalo se na něm několik mlynářských rodů. V letech 1833–1887 to byli Linhartovi, pak Liškovi. Mlynářova dcera Bohumila Lišková se roku 1904 provdala za syna mlynáře z Malé Stránky Josefa Jarolíma. Po jeho smrti (1944) žila ve mlýně sama. V roce 1950 mlýn odkoupila obec a následně jej roku 1955 zbořila a na volném místě byl zřízen parčík. Kromě mletí ve mlýně býval v 19. století i nálev kořalky, původně provozovaný židem Markusem Neumannem, po něm Václavem Šidlákem.

Mlýnský náhon, tzv. příkopa, vycházel z řeky Oslavy a procházel městem v místě ulice Rozkoš a pak zahradami až ke mlýnu, kde se vléval před branou do řeky Balinky. Podél hradeb měl snad i obrannou funkci, údajně se přes něj sklápěl padací most u brány. Po zbourání mlýna byl náhon zatrubněn, ale jeho vyústění je dodnes patrné hned vedle domu č. 1.

V 18. století už hradby neplnily svoji obrannou funkci, a tak k nim mohly být přizděny i další domy. Mezi hradební zdí a mlýnem, který s ní byl souběžný, byl v roce 1752 přistavěn vpravo od brány ještě další domek č. 128. Prvním majitelem byl Šimon Heneš. Jeho majitel Karel Šimáček (od 1832) v něm měl obchod s moukou, později byl majitelem Václav Král (od 1880), obchodník s kůžemi. Ten míval svoje výrobky vystavené na dřevěné lavici před domem. Také tento dům byl v roce 1955 zbořen.

Další dům podél hradeb až k baště byl domek č. 130, se kterým bylo spojeno hospodářství. Od roku 1834 patřil tesařskému mistru Václavu Roučkovi. Narodil se zde (1843) jeho stejnojmenný syn, stavitel Václav Roučka, který postavil např. Novou synagogu. Před domem stála socha sv. Šebestiána s letopočtem 1812 na podstavci, proto se tomuto prostranství říkalo také Šebestiánské náměstí. Tento název nebyl sice oficiálně schválen, zněl však rozhodně lépe než předchozí označení plácku „na smetišti". Na volné ploše bývaly příležitostně umístěny kolotoče a houpačky.

Od roku 1909 patřil dům Marii Kričové (Kritschové), vdově po strážníkovi. V roce 1941 tento dům obec vykoupila od její dcery Marie Dočkalové a v roce 1942 byl zbořen. Jeho odstraněním se otevřela možnost propojení ulice Novosady s Dolním městem. Do té doby se ulice Novosady stáčela podél hradeb a vyúsťovala před branou vedle špitálku (dnešní ulice U Bašty).

Další dva domy byly postaveny podél řeky Oslavy, téměř kolmo na předchozí. V domě č. 131 bývala hospoda U Rakušana. Scházeli se zde místní soukeníci. V 19. století byl majitelem soukeník Matěj Lang, bydlela zde však řada dalších řemeslníků, a to nejen soukeníků. Od roku 1897 byl dům v majetku města.

Poslední dům před řekou č. 132 byl sídlem mědikovců – kotlářů. Majitelem byl Ignác Tugendlieb (od 1855), Karel Bublikovský (od 1865) a Vincenc Hradecký (od 1869) a jeho potomci. Část domu si pronajímal stát pro finanční stráž. Po zřízení zde byla v roce 1864 umístěna rovněž telegrafní stanice. Ta v domě zůstala do roku 1874, kdy byla spojena s poštou.

Tyto dva domy byly zbořeny v roce 1968. Na jejich místě vznikl most spojující Sokolovskou ulici s Novosady. Původní most stával blíže k Ostrůvku.

Všechny zmíněné domy už zanikly, aby ustoupily novým dopravním trasám. Zůstala jen vzpomínka a několik fotografií.
A příště už začneme opravdu od čísla jedna.

Marie Ripperová