Ulice Komenského, U Bašty

Ulice Komenského

V minulosti byla nazývána Panská, protože v ní stály honosné „panské" domy, nebo Špitální podle městského špitálu č. 123. Počítal se k ní i dům č. 1 před branou a dům č. 2, který stojí jednou částí před branou a druhou uvnitř města.

Dolní brána. Souvislý dochovaný úsek městského opevnění se skládá z renesanční kulisové brány se segmentově zaklenutým průjezdem a navazující silné hradební zdi zakončené půlkruhovou baštou z lomového kamene. Tato poslední dochovaná městská brána je památkově chráněná.

Dům č. 1 sice ležel před branou, ale byl počítán k vnitřnímu městu. V 19. století patřil obuvníkovi Václavu Pohlovi (Pólovi). Kromě jeho rodiny zde žili ještě učni, případně další zaměstnanci. Po smrti své manželky Marie se Pohl oženil se sousedkou Annou, vdovou po Jakubu Eichlerovi z č. 2 b. Spolu s nimi tak v domku žily tři dcery a dva synové Anny z prvního manželství. Jedním z nich byl Karel Eichler (*13. 1. 1845). Dcera Anna se provdala za obuvnického tovaryše Jana Suka a později zdědila dům, kde její muž pokračoval v obuvnickém řemesle.

V roce 1909 dům koupil Rudolf Dočkal, který pracoval jako účetní v knihkupectví u Šašků. Jeho tchyně Anna Žďárská zde provozovala obchod s potravinami. Později (1921) si Rudolf Dočkal zřídil obchod s papírenským zbožím a knihkupectví. Dočkal byl ve své době známou osobou, v letech 1946–1948 vydal šest dílů historického Kukátka velkomeziříčského.

Dům č. 2 patřil původně městu. Byl z něj přístup na ochoz brány a také zde byla fortna – branka pro pěší. Protože se terén v průběhu let postupně zvyšoval, má brána údajně v hloubce 1,5 m kamenný práh. Přibližně ve stejné hloubce začínala také fortna, která by dnes měla být ve sklepě domu. V 18. století město už dům nepotřebovalo, a tak jej v roce 1754 prodalo Vojtěchu Italimu. Vedlejší dům s původním číslem 3 koupil od města jako spáleniště v roce 1752 Tomáš Eichler. V roce 1832 majitelé domu č. 2 Ondřej a Kateřina Valeriovi přikoupili dům č. 3 a spojili v jeden. Po přečíslování měl pouze číslo 2. V roce 1844 stejní majitelé původní číslo 3 prodali, takže měl dům zase dva majitele. Části byly označeny čísly 2a a 2 b. Pro oba domy zůstal společný vchod s průjezdem, dvůr a pěšina k řece Balince.

Dům č. 2a (nyní 2) vlastnil od roku 1865 Antonín Střecha, soukeník u Kalabů. Po jeho smrti dům zdědila manželka Eva, která zde provozovala obchod s potravinami. Kromě nich byly v domě ještě další byty. V roce 1879 se přiženil klempířský mistr Alois Jirák. Jeho manželka Eva, roz. Střechová pokračovala v obchodu s potravinami. Bydlel zde také hřebenářský mistr Richard Tesař s manželkou a pomocníkem. V roce 1921 zde měl byt i provozovnu holičský mistr Evžen Zapletal, s kterým jako holičský pomocník pracoval bratr a učedníkem byl synovec. Manželka Blažena si vydělávala jako švadlena.

Roku 1921 dům koupil obchodník s kůží Karel Marek s manželkou Anežkou. Vyrůstal zde jejich syn Jiří, akademický sochař (*16. 1. 1914), který zde žil až do roku 1948.

Dům č. 2 b (nyní 38) patřil od roku 1844 obchodníkovi s potravinami Jakubu Eichlerovi. Po jeho smrti se manželka Anna znovu vdala a s dětmi se odstěhovala do domu svého nového manžela. Dům koupil roku 1866 František Klusáček, který pokračoval v obchodu s potravinami. V roce 1880 i 1890 je ve sčítacím operátu uveden jako písař. Jeho manželka Albína měla nálev kořalky.

Dalším majitelem (1907) byl Ferdinand Šlapal, který si v domě otevřel pekařství. Kromě manželky s ním bydlel i učeň.

V roce 1932 byla zrušena domovní čísla s označením písmeny. Číslu „a" zůstalo původní číslo, dalším bylo přiděleno číslo nové. Dům č. 2 b dostal číslo 38, kterým byla původně označena Horní brána.

Ulice U Bašty

Hradby se od Dolní brány stáčely podle toku řeky Oslavy. Pokud sloužily k obraně města, nemohlo u nich stát nic, co by překáželo. S rozšířením používání střelného prachu ztrácely hradby svoji obrannou funkci. Důležitá zůstala brána, která uzavírala průchod. V 18. století už obec povolovala přistavět k hradbě budovy. Tak vznikly i domky v dnešní ulici U Bašty.

V roce 1752 zaplatil Mikuláš Maloušek 4 zlaté za povolení, aby si v baště u Dolní brány mohl zřídit příbytek. Byl to dům č. 124, kde se vystřídala řada majitelů. Při poslední přestavbě zde kromě bydlení vznikla i lékařská ordinace.

Vedlejší domek č. 125 vystavěli v roce 1770 na volném obecním místě Krištof a Josef Eichlerovi. Tento domek zůstal přízemní. Po řadě majitelů ho roku 1872 koupila Rozalie Janštová. V roce 1912 se přiženil Albín Janda, malíř a pozlacovač.

Podobným způsobem vznikl také dům č. 126. V roce 1831 majitel Jiří Weininger přikoupil sousední dům č. 127. Ten dosud patřil obci a byl používán jako mýtní domek. Domy však měly i později různé majitele. Dům č. 127 koupili v roce 1879 Emanuel a Marie Skalkovi. Marie Skalková koupila roku 1886 i dům č. 126. Od té doby jsou oba domy spojeny.

V roce 1930 si v domě pronajatém od Anny Skalkové zřídil Karel Přibyl cukrárnu. Po jeho smrti v roce 1936 pokračovala v této činnosti manželka Marie. V roce 1957 byl v místě bývalé cukrárny zřízen průchod pro pěší, aby nemuseli chodit branou, kde byl v té době hustý provoz.

Rudolf Dočkal

* 11. 4. 1876 Velké Meziříčí
† 31. 3. 1960 Velké Meziříčí
Narodil se na Horním Městě, v roce 1909 koupil domek před Dolní branou č. 1.
Pracoval jako notářský úředník a také v tiskárně a knihkupectví u Šašků. V roce 1921 se osamostatnil a zřídil si papírnický obchod a knihkupectví.
Zajímal se o historii. V letech 1946-1948 vydal šest svazků „Kukátka", kde zveřejnil různorodý vlastivědný materiál a lidové pověsti, ale také svoje vlastní vzpomínky na život ve městě a básně.

ThDr. Karel Eichler

* 13. 1. 1845 Velké Meziříčí
† 27. 4. 1918 Brno
Roku 1870 byl vysvěcen na kněze. V letech 1872-1874 studoval v Římě a získal titul doktora teologie. V letech 1874-1880 byl profesorem církevních dějin a kanonického práva na bohosloveckém ústavu v Brně. Od roku 1880 do 1892 působil na faře ve Veverské Bítýšce, kde napsal většinu svých děl. Pak byl katechetou měšťanských škol v Brně až do odchodu na odpočinek v roce 1910.
Ve svém díle se věnoval především místopisu a hudební vědě. Napsal množství článků do časopisů.
Je autorem kancionálu Cesta k věčné spáse, sbírka modliteb a duchovních písní pro diecézi Brněnskou (1907), dále napsal Paměti panství veverského, Poutní místa a milostivé obrazy na Moravě a v rakouském Slezsku (1888). Napsal také Dějiny Velkého Meziříčí, ale rukopis se po jeho smrti ztratil.

akad. sochař Jiří Marek

* 16. 1. 1914 Velké Meziříčí
† 16. 2. 1993 Brno
Absolvoval sochařsko­‑kamenickou školu v Hořicích a v letech 1934-1938 vystudoval akademii výtvarných umění v Praze, kde byl žákem prof. B. Kafky.
Působil převážně v Brně. Jeho dílo je tematicky velmi široké – od sakrálních témat (Křížová cesta na Petrově) až po budovatelské plastiky. Oblíbeným tématem je také divadlo (Liška Bystrouška, Mim). V roce 1987 mu byl udělen titul zasloužilý umělec.
Ve Velkém Meziříčí je autorem např. portálu hlavního vchodu do kostela sv. Mikuláše nebo dřevořezby Snímání z kříže v předsíni kostela. Vytvořil i pomníky padlým či pamětní desky rodáků.

Marie Ripperová