Špitálek, špitální kostel sv. Kříže

Špitálek

Městský špitál bylo sociální zařízení, něco mezi nemocnicí a domovem důchodců. Aby se mohl postarat o staré a nemocné obyvatele, kteří nebyli schopni se sami zaopatřit, vlastnil špitál nemovitý majetek. Získával ho dary a odkazy obyvatel i majitelů panství. O správu majetku se starala městská rada, která k tomuto účelu jmenovala správce špitálu, v pozdějším období byli tito špitálníci dva, někdy i tři.

Kdy vznikl meziříčský špitál, nevíme. Jeho počátky snad můžeme hledat už v roce 1317, kdy si Marška ze Lhoty při obdarování kostela sv. Mikuláše vymínila, že jednou ročně budou pohoštěni čtyři chudí. Pravděpodobnější je, že vznikl někdy za vlády Karla IV. V roce 1417 městská rada a správce špitálu mlynář Mach prodali horní lázeň, která patřila špitálu. Majitel panství Jiří z Kravař a ze Strážnice daroval v roce 1438 špitálu svůj mlýn (č. 129) na záduší za své předky.

Měšťan Michal, řečený Špitál, v roce 1447 dal 10 kop grošů, aby mohli se svou manželkou Eliškou doživotně přebývat v domku, který náleží špitálu. Dá se říci, že si tak předplatili nadstandardní ubytování, protože už zřejmě nebyli schopni se o sebe postarat sami.

V 15. století tak byly majetkové poměry špitálu celkem dobré. Postupně získal vesnice Nebštych (Nové Sady) a Krevlice, louku Kunšovec nebo třeba rybníčky v Zahradištích. Městská rada dokonce mohla ze špitálních peněz půjčovat majiteli panství Janu Meziříčskému z Lomnice.

V 16. století se situace změnila. Jan z Pernštejna získal roku 1547 špitálské rybníky a místo toho se zavázal dodávat špitálu ročně 3 kopy kaprů. Další majitel panství Zikmund Heldt z Kementu převzal od špitálu jeho vesnice a užitek z nich nahradil stálým platem. Zatímco dosud byla budova špitálu zřejmě dřevěná, Zikmund Heldt ji nechal postavit z pevného materiálu.

Za třicetileté války město bylo několikrát vypleněno a vypáleno, obyvatelé zchudli, a někteří místo obnovy zničeného majetku raději odešli do špitálu. Vrchnost tak na zaopatření špitálních chovanců přidávala postupně další požitky. O sto let později, roku 1750, dávalo panství špitálu: 27 zl. 20 kr., 96 liber másla, 120 liber sýra, 15 kop vajec, 45 mír žita, 4 míry pšenice, 8 mír ječmene, 2 míry hrachu a dříví na otop.

Ve špitálu bylo dvanáct chovanců – 6 mužů a 6 žen. Polovina z nich byla z města, druhou polovinu doplňovalo panství ze svých zaměstnanců nebo z okolních vesnic. Většina obyvatel byla ve věku 70 a více let. Mohli mezi nimi být i mladší, pokud byli například slepí, fyzicky postižení nebo nemocní tak, že nemohli pracovat. Kromě toho zde bydlely dvě ošetřovatelky a někdy dočasně i panští zaměstnanci (např. 1900 čeledín ze dvora).

Od roku 1553 byl špitál majetkem panství. V roce 1923 převzala špitál s kostelem Špitální nadace sv. Kříže. V 50. letech byla nadace zrušena a špitál zestátněn. Budova byla předána městu a přestavěna na byty.

Špitální kostel sv. Kříže

Od počátku existence špitálu byl jeho součástí i kostel. V roce 1466 je zmiňován jako špitál Všech svatých, Bartoloměj Paprocký ve své knize Zrcadlo markrabství Moravského z roku 1593 uvádí špitál sv. Prokopa. Dnes se používá zasvěcení sv. Kříže. Ve středověku nebylo nic neobvyklého, pokud byl jeden kostel zasvěcen více patronům.

Budova kostela byla původně gotická, byli zde pohřbeni majitelé panství z rodu pánů z Meziříčí. V 16. století v době renesance ji opravil Zikmund Heldt z Kementu, který zde byl také pohřben. Dodnes se dochovaly tři desky – epitaf a dva náhrobky, které tohoto pána připomínají. Při opravě byly zrušeny dva protilehlé vchody, místo nich zůstal jen jeden z ulice, který byl posunut. Další vchod byl zřízen přímo z budovy přilehlého špitálu. Strop byl nově zaklenut.

V roce 1593 byli ve městě protestanti. Nový majitel Zdeněk Berka z Dubé ustanovil katolického zámeckého kaplana Mikuláše Sarkandera, který v neděli a ve svátek kázal a sloužil mše ve špitálním kostele.

K další opravě kostela i špitálu došlo v roce 1780 za Marie Eleonory z Lichtenštejna. Připomíná ji latinsky psaná deska za oltářem. Byl pořízen nový krov a střecha a předlážděna podlaha.

V roce 1892 byl na místě sešlého dřevěného kříže venku vedle vchodu instalován nový z blanenské umělecké litiny pořízený nákladem kněžny Leopoldiny z Lobkovic. Dnes je posunut blíže k presbytáři.

V době 1. světové války byli na Velkomeziříčsku umístěni italští uprchlíci. Měli vlastního kněze Dona Quirina Pretti z Rivy, který pro ně sloužil bohoslužby ve špitálním kostele. Do jeho pastorizační péče spadali uprchlíci z okresů Velké Meziříčí a Třebíč.

Po zrušení špitální nadace byl kostel předán farnímu úřadu, ale sloužil jako sklad zdravotnického materiálu. Poslední oprava proběhla v letech 1993-95. Při ní byl zazděn vchod z ulice a zřízen nový z opačné strany. Byly zhotoveny nové omítky a dlažba, pod níž je elektrické vytápění. Nové židle byly pořízeny z daru katolíků z Německa. Z bytu v budově špitálu bylo upraveno zázemí pro kulturní akce – šatna a sociální zařízení.
Na věžičce býval zvonek z 15. století s gotickým nápisem, který byl zrekvírován v 1. světové válce (1917). V roce 1927 byl pořízen nový zvonek o váze 44 kg, s nápisem „Svému patronovi sv. Františku z Pauly za uzdravení věnuje František Harrach". Tento zvonek se stal obětí rekvizice v roce 1942. Od té doby už na věžičce žádný zvonek není.

Marie Ripperová