Jak sv. Antonín pomohl sedláku Jírovi

Sedláci to v minulosti neměli jednoduché. Nikdy dopředu nevěděli, jaká bude úroda, a ještě z ní museli odvádět poplatky panu vrchnímu na zámek. Pan vrchní měl vybírat peníze pro majitele panství, ale že měl sám rád peníze, často stanovil vyšší poplatky, než bylo předepsáno. Někdy ani částku nezapsal a takto získané peníze si nechával.

Jednou si zasedl na Jíru z Mostišť. Ten řádně odevzdal peníze, ale pan vrchní si je nechal a do registru nic nezapsal. Po čase dokonce poslal drába, aby od Jíry vymáhal dlužné platy. Že však podobné kousky vyváděl častěji, míra jeho hříchů se naplnila a pana vrchního odnesl čert.

Brzy byl na jeho místo ustanoven nový vrchní. Ten procházel záznamy a neplatiče si postupně předvolával, aby dluh uhradili. Došlo i na Jíru. Sice panu vrchnímu přísahal, že on všechno zaplatil, ale v registru u jeho jména nebylo nic zapsáno. Navíc dráb dosvědčil, že byl k němu poslán s upomínkou. „Nedá se nic dělat," rozhodl pan vrchní, „buď si přivedeš hodnověrného svědka, nebo musíš zaplatit."

Sedlák se vracel domů celý nešťastný. Na Bezděkově se zastavil u kapličky sv. Antonína. Díval se na obraz svatého a stěžoval si, do jakého neštěstí se dostal. Kde má vzít svědka? Vrchní je pryč a nikdo jiný u toho nebyl. A peníze taky nemá, vždyť už je zaplatil, a statek zas tolik nevynáší. Vtom se světec na obraze pohnul a promluvil: „Ničeho se neboj. Přijď zítra ráno a já ti pomohu. Nikomu o tom zatím neříkej."

Jíra se vrátil domů, ale starosti mu neubyly. Celou noc nespal. Přemýšlel, jak by mohl svatý dosvědčit, co se stalo. Co když se to nepodaří? Přitom se ale zase bál, aby svými pochybnostmi svatého Antonína neurazil. Byl nakonec rád, když se rozednilo. Rychle nakrmil koně, čistě se oblékl a spěchal k městu.

U kapličky zůstal stát. Hned jak Jíra přišel, svatý Antonín sestoupil z obrázku a šel s ním na zámek. Pan vrchní si myslel, že s ním jde nějaký mnich a ptal se ho, jestli může Jírovi dosvědčit, co tvrdí. „Já ne," řekl Antonín, „ale zavolám někoho, kdo o tom ví." Pak požádal pana vrchního i písaře, aby ustoupili ke zdi. I Jíru poslal stranou. Sám zůstal stát uprostřed pokoje a začal se nesrozumitelně modlit.

Ozval se temný hukot, stále se přibližoval, až se v podlaze objevila díra. Z ní vystoupil nepoctivý vrchní, celý černý, kterého na řetězu držel čert. Na Antonínův dotaz vrchní dosvědčil, že sedlák skutečně zaplatil. Prozradil také, kam uložil peníze, které si nechal. „Stačí tohle svědectví?" zeptal se sv. Antonín. Vyděšený nový pan vrchní přisvědčil. Antonín pokynul, čert s vrchním zmizel v díře a opět se ozval hukot. Ten postupně slábl, až utichl, díra v podlaze se zavřela a vše bylo jako dřív. Vrchní poslal písaře na uvedené místo a ten přinesl celou truhlu plnou peněz.

Šťastný Jíra se vracel domů do Mostišť. Cestou děkoval sv. Antonínovi za pomoc a ptal se, jak by se mu mohl odvděčit. „Teď se ti povede lépe," řekl světec. „Našetři peníze a nech od dobrého malíře namalovat obraz." Jíra ho poslechl a na stropě kaple nechal vymalovat černého vrchního, jak ho čert drží na řetězu. Dlouho tam malba byla, i když ji přemalovali, vždy se do rána objevila znovu. Časem však přece vybledla a dnes už ji tam nenajdeme.