Jak bývalo o Vánocích

Den před Štědrým dnem se večeřelo dvakrát – jednou brambory a polévka, podruhé škubané nebo smažené šišky. Bylo to potřeba. Na Štědrý den byl totiž půst. Jenom kolem poledne dostali všichni trochu jídla – děti po koláči, dospělí kousek chleba. Aby dětem půst nevadil, slibovali jim, že uvidí večer zlaté prasátko. Jinde zase říkali, že po večeři uvidí lítat kohoutka, který jim bude házet dobroty. Po večeři jim pak rodiče nepozorovaně házeli ořechy, švestky, hrušky, zatímco děti hledaly kohoutka či prasátko na stropě.

Před večeří se všichni museli celí umýt. (Nesmějte se, koupelny tenkrát nebyly, takže to nebylo tak samozřejmé, jak se nám dnes zdá) K večeři byla rybí nebo hrachová polévka. Kdo neměl rybu, dělal polévku houbovou. Hrách museli mít všichni, aby se v příštím roce urodil. Pak následovala ryba s omáčkou, kde rybu neměli, měli zase omáčku houbovou. Někde dělali též omáčku švestkovou. V zámožnějších domech pekly hospodyně „štrúdl" s jablky. Koláče se ten den nejedly (s výjimkou dětí), ty byly až na Boží hod k snídani. Na Štědrý den se pekla velká vánočka, ze které po večeři každý dostal kousek.

Kousek vánočky dostaly i slepice, aby hodně nesly a držely se doma, kousek se zakopal do zahrady pod stromy, aby bylo hodně ovoce. Také do vody a do ohně se hodilo po kousku vánočky, aby domu neškodily.

Po večeři se snažili zjistit, co je čeká. Hlavně je zajímalo, kdo zemře. Byl to ten, kdo v prvém ořechu, který rozlouskl, nenašel jádro. Stejný výsledek prorokovalo také první napříč rozkrojené jablko, které bylo červivé nebo mělo jádra ve tvaru kříže. Jestli jádra byla ve tvaru hvězdičky, znamenalo to naopak zdraví.

Svobodná děvčata nejvíc zajímalo, zda se brzy vdají a za koho. Za tím účelem házela za sebe přes rameno botu. Pokud dopadla špičkou ke dveřím, dívka se v příštím roce vdá, když byla špička směrem do světnice, musí se svatbou počkat. Jméno nastávajícího muže se dalo zjistit zase jiným způsobem. Dívka okrájela slupku z jablka tak, aby zůstala celá. Slupku přehodila přes hlavu za sebe a pak bedlivě zkoumala, jaké písmeno zkroucená slupka připomíná. Pokud byla např. ve tvaru O, provdala se za nějakého Oldřicha či Otakara.

Důležité bylo, jaký bude nadcházející rok. Do chleba zapíchli nůž a čekali do rána. Pokud se na něm objevily rezavé skvrny, bude rok mokrý, jestliže nůž zůstal čistý, bude sucho. A jak to bude se životem? Poklopili sedm hrníčků, pod šest dali symboly – hlína, prsten, chléb, růženec, peníz, „dítě", jeden zůstal prázdný. Kdo odkryl hrníček s hlínou, zemře, kdo s prstenem, vdá se. Kdo našel chleba, bude mít po celý rok co jíst, kdo peníze, bude mít dost peněz. „Dítě" znamená, že se dotyčný dočká potomka. Pokud někdo narazil na prázdný hrnek, čeká ho po celý rok bída.

Tak všem přeji, aby našli pod svými hrníčky jen příjemné věci. A nezapomeňte, komu se něco ztratilo, má o Štědrém dnu tančit nahý ve sklepě, aby uviděl, kdo je zloděj.

Ripp