55. výročí svěcení zvonů

20. září 2025 si připomínáme 55. výročí svěcení čtyř zvonů pro věž našeho farního kostela.

Bylo tehdy slunečné počasí a na náměstí bylo plno lidí i ze širokého okolí.

Zvony tehdy světil ThDr. Alois Michálek, který zastupoval brněnského biskupa ThDr. Karla Skoupého. K obřadu svěcení bylo instalováno ozvučení náměstí, které pro danou chvíli selhalo, takže obřad svěcení nebylo slyšet. P. Ambroz na událost ohledně nefunkčního ozvučení vzpomínal s domněnkou, že se "někdo postaral."

Zvony byly hned po obřadu svěcení vytaženy kladkostrojem s ručním pohonem na věž, instalovány do zvonové stolice a ještě večer se rozezněly do širokého okolí.

Pro úplnost se sluší připomenout, že zvony ulil zvonařský mistr Gabriel Knoss z Brna ve stodole u Drápelů v Martinicích čp 12, za vydatné pomoci farníků. Šablony pro zvonová žebra zapůjčil zvonař ze Zbraslvi u Prahy Rudolf Manoušek. Proto je jeho jméno uvedeno na všech zvonech. Otcem myšlenky pořízení přes zajištění kovu na zvonovinu a celé organizace výroby a následné instalace zvonů na věž nesl na bedrech tehdejší administrátor velkomeziříčské farnosti P. Alois Ambroz. Bylo to v období všeobecného nadšení doznívajícího Pražského jara, kdy osiřelá věž našeho kostela mohla od osudného 8.dubna 1942, kdy byly tehdejší zvony rekvírovány pro válečné účely, znovu ožít zvukem čtyř nových zvonů.

Největší sv.Mikuláš vážící 2180 kg s tónem c1, menší Cyril a Metoděj vážící 1150 kg nesoucí tón es, další v pořadí je Panna Maria vážící 850 kg s tónem f a nejmenší sv.Josef vážící 550 kg s tónem as.

Za zmínku stojí jedna perlička z odlévání prvního velkého zvonu sv. Mikuláše. V technologii odlévání se nejprve pracně vyrábí forma pro zvon, která se vloží do jámy a celá obsype pískem.

Potom se taví v nádobě zvaný kelim zvonovina, která obsahuje 22% cínu a 78% mědi. Na Mikuláše byly použity tři pece s velkými kelimy a samotné odlévání pak probíhalo do formy souběžně ze všech tří kelímů. Stalo se ale, že jeden kelím nešlo zvednout tak, aby z něj vytekla všechna zvonovina. Než se povedlo technicky vyřešit problém, zvonovina v horní části formy zvonu již byla mírně ztuhlá, takže v talíři se projevil problém. Proto tento zvon - jinak zvukově velmi povedený a vážící 2400kg - nebyl na věž zavěšen a v současnosti byl na prostranství u Špitálního kostela. Mistr zvonař byl ze situace velmi rozladěn a nechtěl další zvon odlévat. P. Ambroz však byl diplomat každým coulem. Pozval Mistra zvonaře s jeho manželkou na večeři a po večeři se paní Knossová taktně zeptala manžela: "tak tatínku, co s tím zvonem?" A pan Knoss odpověděl: "No už přemýšlím, jak to udělám" V tu chvíli bylo vyhráno

V této době se v Martinicích u Drápelů ulilo úctyhodných 96 zvonů různé velikosti a ladění pro různé věže v širším okolí. Za zmínku také stojí pořízení nového zvonu do filálního kostela sv. Marka v Mostištích, který svou váhou 230 kg a tónem c2 vhodně doplnil soubor tří historických zvonů.

Kdo mohl, přispěl svojí pomocí a také třeba finančně i hmotně. Nemalá pomoc pro ty naše přišla od různých podniků našeho města, z nichž prim hrálo Kablo Velké Meziříčí. Pro výrobu ostatních zvonů si materiál na své zvony zajišťovali farnosti ve své režii.

Co dodat závěrem?

Každá doba je charakteristická svojí jedinečností v nadějích i počinech. Doba Pražského jara nesla mnohé naděje, které převálcovaly tanky spřátelených armád. Naše věž nese jeden z odkazů této doby v podobě souboru čtyř nádherných zvonů.

Jiří Vávra st.