Kolomazný kámen v Balinském údolí

Za hranicí Velkého Meziříčí začíná Balinské údolí. Je to krásný kousek přírody kolem říčky Balinky, který se stal i přírodní památkou. A v jedné zátočině tam stojí velký kámen s prohlubní a dvěma malými otvory. Říká se mu kolomazný a  je vytesaný do podoby mělké mísy s malým otvorem na dně prohlubně.

Mlynářům sloužil k výrobě mazadel na dřevěné povozy.
V Balinském údolí stávaly kdysi dva mlýny. Kolomaznou pec vybudoval  mlynář Josef Vyskočil z Dolního mlýna. Podobná zařízení vždy stála dostatečně daleko od obce, protože z nich při vaření kolomazi vycházel nesnesitelný zápach.

Samotný kámen má úctyhodné rozměry. Jen prohlubeň v něm má průměr asi metr a třicet centimetrů a hluboká je šedesát centimetrů. Na dně je odtokový otvor, který ústí dole pod kamenem.
Postup výroby kolomazi spočíval v tom, že se naštípalo  nadrobno smolnaté borové dřevo, to se naskládalo do jehlanu, dovnitř se dalo zdechlé zvíře, zapálilo se to a obložilo popelem. Díky zachovalosti kamene si to můžeme velmi dobře představit.

Na turistické mapě je označení kolomazného kamene vidět v těsné blízkosti modré turistické trasy, která kopíruje naučnou stezku Balinským údolím. Bohužel mezi cestou a kamenem teče říčka. Přístup ke kameni je tak možný pouze od obce Baliny přes most, a potom přes louky podél řeky. Dobrým záchytným bodem jsou dva kamenné patníky, mezi kterými vedla ke kolomazné peci cesta.

Jak ke kameni? Po cyklostezce až do obce Baliny. Hned za obloukovým mostem přes řeku do leva po asi 1 metr široké cestě, která vás dovede přímo ke kameni.

Něco o kolomazných kamenech
Kolomazné kameny představují na území Česka ojedinělou technickou památku. Jak napovídá jejich označení, sloužily k domácí malovýrobě kolomazi. Jedná se o ploché kameny, o průměru cca 1 – 2 metry, opracované do trychtýře, v centru s průchozím otvorem. Od něj vycházela nakloněná drážka, kterou kolomaz vytékala, zřejmě do přistavené nádoby.
Základní surovinu tvořily smolné pařezy – k nim se příležitostně přidávaly též různé odpady živočišného původu, jako třeba i pošlé zvířectvo, které se navršily na kolomazný kámen. Vzniklá kupa se zřejmě utěsnila drny, podobně jako u milířů. Vlastní proces probíhal nedokonalým spalováním – výsledný produkt představoval směs dehtu a živočišných tuků. Kolomazné pícky byly z praktických důvodů soustředěny dále od vsi: jednak tu byl dostatek borových pařezů a dále výroba kolomazi zrovna dvakrát "nevoněla".

Foto: JK